Když mého naposled

dotkla ses spermatu,

do dlaně jen jsem směl,

víc jsi mi nesvolila,

to ještě proto jen,

že jsem tě přidržel,

ležela´s ztuhlá, bílá,

a jak jsi sténala!,

kde vzdechy našich žhavých Chvil?

Když jsem se udělal, jak bych tě znásilnil,

tak prudce, naštvaně jsi pro kapesník vstala,

štítivě, s odporem, mě z prstů utírala,

dlouho a pečlivě,

co kdysi zplna ústy

chtivě a vášnivě brala sis...

…náš vztah je v prdeli,

z tvé strany zhaslý, pustý...

…až mi to prozření uskříplo dech i řeč...

…a všechno ostatní pak už jen hrozná křeč,

dlouhá a bolestná,

rok agónie vztahu,

jak šašek na laně jsem ztrácel rovnováhu,

hledaje oporu,

kde spojeni jsme spolu

létali ke hvězdám,

(pod dekou u tebe)

jsem náhle zůstal sám...

…ještě tu noc jsem odrazit se měl

a skočit dolu!