Sluním se na pláži,

víš, jak jsi na ní spala,

je jasno, bez mráčku,

však moc dobře mi není…

…bez plavek klín sis tehdy sluncem nahřívala,

na horký mou ruku pak lačně přikládala…

(jak utéci těm mukám přemýšlení?!)

…rybníkem tam a zpět bez pauzy u obrátky

a sotva dolézt mrtvý na deku,

nic platno,

sotva vydechnu, už je to zase zpátky

a div mi přitom není do breku...

…ta hráz se  po setmění svatyní nám stala,

pro naše vzpomínky místečkem nejtišším,

zde jsi mě poprvé a nejvíc přijímala,

v uších mi ještě zní tvůj výkřik: Ježíši!...

…tady to začalo i končí symbolicky,

nespláchnou sebevětší vlny naše chyby,

zas budu sám, jak cítil jsem se předtím vždycky,

jen víc mě bude trýznit,

co by bylo, kdyby...

…jak jsem se zaplet do spirály času,

času, co na nic nečeká?

Říkala´s tenkrát, to nesmí být pravda,

už nikdy nevidět tak prima člověka?!

Teď tu já do zmrtvení plavu, plavu, plavu,

abych si nepřelámal hlavu

bezednou, tupou, rozpolcenou…

…jak se to stalo,

že si já zde říkám:

už nesetkám se nikdy

s touhle skvostnou ženou?!