Smutná je duše má
jak temno oblohy.
A bolest
padá na mé přátele
jak Hamletův hněv,
co stal se vrahem náhle,
když šílenství jen hrál.
A prázdný pohled Ofélie
je pohledem mým.
Srdce puká
nad každou další bratrovraždou,
že není králů, nevadí.

Stále jsou číše plné jedu
a zapřem´ i před sebou,
kdo nalévá jej po kapkách.
Vždyť nikdo z nás přec´ není vrah…