|
Hřeby vbité v dlaně,
jeho krev zapíjí se do země
s bolestí zakrývající strach,
odhodláním LÁSKY;
koruna z trnů zraňující
zabodnuta do naděje.
Zkrvavená tvář, tělo bezvládné,
zbité a vzdorující smrti pro tuto chvíli,
a jeho pronikavé oči
naplněné otázkou i smířením
ptají se: Proč?
Bůh otec v té chvíli
díval se na tu popravu,
to On znal její smysl;
a já smrtelník říkám: díky Tobě Kriste,
že jsi dokončil svůj úděl
a Bohu za oběť svého Syna pro mne.
Ne, nemohu posoudit,
zda je pro mne potřebná,
proto odpusť mi,
že já mnohokrát se odklonil ve svém hledání.
Díky, já vím,
že jsi mne zachránil!
|
|
|