Němota poezie v ulicích tržišť

napsaná v pádu slov

lehkých skic němých

jak kolejiště pierotů.

Vržené smyčky bílých masek

gesty ušlapují dlažby

pykají za svou mlčenlivost

znamením zkřehlé ženy

v bodech skrytých veršů

jsou květem ohně

věnem nehybných plazů.

Vzdálená pouta tíží opasek

pevné žaluzie dlaní

ukončují hru do stínů

v kamenné lóži

čeká na půlnoc.