To by ses ve skalách nahledal!
... řekla mu s popichavým úsměvem
Štíhlé boky oči svitné kaštanově
a ramena okrově pigmentem vyhlazená
černé prstence vlasů lehounce
na šíji…
Tak jistá byla si
že rozuměl
že ona pochopila
že zůstane
skloněný k jejím nártům v lesklých
černých botkách…
Beze slova odtržení zmizel kdesi v Himalájích
a jeden co tam pozděj za ním jel
mi o tom vyprávěl:
Viděl jsem ho po celé dny jen bezstarostně
dětsky smát se
Oči mu zářily z těch bílých mraků skal
a pokud ještě vůbec vzpomínal
tak při veselém vyhrávání dálce
s harmonikou
jemně vtisklou do dlaně
|