Na přídi stojí postava jak skála
Je němá docela a užaslá
Moře se chystá chytat rukáv bouře
a vykasat jej až po rameno hromu
... zatímco on je v hloubi hlubin jistý
jakoby při prvních bubnech dutých vln
(kdy kostra lodi vyčkávavě sevře se a ztuhne)
mohl klidným otvíráním dlaní
a lehkým kmitem paží
zamířit ke dnu!
Počítá s tím že na cestu
mu blesky záhlavního spádu posvítí
a než se ona bouře uklidní
bude si nerušeně hrát
se zvědavými rybami...
To vše mu brázdí očima
kreslí se jemně do obrazů...
... než náhle POCHOPÍ
a bez meškání skočí
k roztočenému kormidlu...