Od Populonie na západním pobřeží

vyplul trojstěžník...

 

...bouře

 

...potápí se

 

Nádherné koberce mísy

v zlatě tepané truhlice

samet a kašmír...

 

vlny jemně roznášejí poklady

do rybích skrýší...

a lidé na hladině

bojují s běsněním

osvíceni žílami blesků

 

Však jeden, který se na chvíli

zachytil plovoucího ráhna

nikým neslyšen volá:

 

ó duše náhle stržená

k výčitkám živlů

tak blízko smrtí u života

rozumím...

 

Více než dva tisíce let

poodešlo

 

čísi lačné oči na zádi sledují

jak se v úlomcích vrací

zlomky pokladu k lidem zpět...

 

a kdosi na přídi

bez zájmu o to

naslouchá hlasu

který ještě nedozněl