On: „Lásko, kde jsi? Tak dlouho jsem Tě neviděl.
Žiješ vůbec ještě? Nebo tu čekám marně?“
zdálky Ona: „ Slábnu, ale ještě jsem tady.“
On: „Slyším Tě, ale velmi slabě.“
Ona: „Nepůjdu blíž, bojím se Tě.“
On: „Bojíš, proboha proč? Mě, který Tě vždy ctil.“
Ona: „Kdysi snad.“
On: „Kdysi? Pořád!!!“
Ona: „ale už mi nenosíš květiny s rosou, už mi nenosíš
sladká slůvka na můj práh. Už nemáš mé barvy ve
svém štítu. Nelži prosím.
On: „Moje jediná. To tys odhodila můj prsten. Tos byla Ty,
kdo mi ukázal záda. A přesto jsem Tě ctil dál i když
jsi už nebyla u mě. To já Tobě zůstal věrný.“
Ona: „Věrný? To slovo neznám.“
On: „ Já seděl v troskách svého hradu, v korunním sále,
který jsem stavěl pro Tebe. Můj smích Tě šel
dávno lásko hledat. Pak má sebeúcta a čest. Řekni
neviděl s je někde? Nepřichází s Tebou?
Ona: „Snad si nemyslíš, že se k Tobě vracím. Koho
jsem jednou opustila, k tomu se nevrátím.“
On: „Tomu nevěřím! Jak můžeš být tak krutá? Vždyť
Ty jsi, Ty jsi! Má láska“
Ona: „Ubohý člověče, Víš kolik lidí mě chce mít?
Každý má svůj vyměřčný čas. A pak jej musím
navždy opustit!“
On: „Musíš? Ty nesmíš. Já Tě nepustím. Přiváži Tě k
sobě, nechám Tě hlídat! Proč se mi směješ?“
Ona: „Človíčku ubohý, copak nevíš, jaká jsem? Možná
někdy přijdu. Ale vždy odejdu. Kdo by o mě stál?“
On: „Já. Jsi mi vším, mou inspirací i srdcem.“
Ona: „Jak jsi naivní. Tobě nestačí, že jsi mě vůbec poznal?“
On: „Ne. Nechápeš? Já Tě miluji. Ty musíš odejít.
Já ztrácím naději!“
Ona: „Ta bláhová je ještě s Tebou?“
On: „Ano, ale je poslední, kdo se mnou večeří u jednoho
stolu. Jestli odejde, umřu s ní.“
Ona: „To si jen myslíš.
On: „Copak je možné žít bez Naděje? A bez Lásky?“
Ona: „Podívej se kolem sebe, všichni tak žijí.“
On: „Ne, tomu já nevěřím.“
Ona: „Tys mě alespoň spatřil, oni ne.“
On: „Ale to se stanu jedním z nich. To nechci. Já chci Tebe!!!
Prosím, neodcházej.“
Ona: „Sbohem“
On: „Ne, zastav se. Nikam nechoď. Zůstaň. Zapřísahám Tě.“
...
Ten den vítr naposled prolétl opuštěnými hradbami
jeho hradu. Vzal sebou i jeho naději.
Kde bloudí jeho duše? Snad šla hledat
lásku, snad ji najde a zůstane s ní.
Kdo ví. Hlasy dozněly, čas běží, kdo
byli Ti dva? Snad Ty a já a možná taky ne; Já zatím ještě hledám. |