Chtěl jsem napsat něco moudrého, krásného,
smysluplného a laskavého, ale nějak mi dochází
dech. Hlavu mám plnou pocitů a srdce citů.
Chci křičet do ticha a poslouchat ozvěnu. Možná
se ke mně vrátí i s mou láskou. Chybíš mi lásko,
víc než kdy jindy. Taky se Tě trošku bojím. Máš
krásné šaty a ty nehlubší oči ... Provází Tě
družina rádců i zrádců, klaunů i vojáků. A já
jsem tady sám se slzou v oku. Stéká mi po tváři
a bere s sebou kousky mě samotného. Teču po
svých tvářích. V zahradě za domem vykvetl poslední
tulipán. Zvadl dřív, než jsem Ti ho stačil dát. V rukách nemám nic. Moje objetí je prázdné. |