V jedné z komnat nekropole objevili kdysi
dvě vzácné truhly
Do jedné zasazený bílý obdélník
do druhé pronikavě černý
Destičky z mramoru ve zlatém
rámování...
Protože sen má koně rychlejší
než jemný a přece pevný hlas Isidin
vydal jsem se k těm končinám
a byl tam dřív než tlesknutí
Hned za městem Volterra
mi to bylo povědomé...
chodby do skal... někdo
jakoby kráčel chvíli po mém boku
chvíli přede mnou
a chvíli za mnou...
Truhly tam doposud byly!
Jakýsi hlas se zeptal:
vybereš si levou nebo pravou?
čerň anebo bílé značení...?
Ó byl jsem ještě chlapec
neznalý moudrých poučení
a i kdybych je znal
kdoví...
Tedy jsem náhle držel klíč a otevíral tu
kde čerň sálala zvědavostí...
Začal jsem prchat chodbami...
tajemství truhly za mnou rostlo...
Až venku před onou jeskyní
a pak znova o notný kus cesty dál
si něco ve mně povzdechlo...
špatná volba!
... (příště si přijdu otevřít
tu bílou!)