Navečer opět v čelech domů vzplanuly pochodně.
Vraceli jsme se z Volsinských slavností na počest Tinia,
nejmocnějšího pána blesků.
Šla jsi po mém boku, za námi
jen tiché dopady nohou celého průvodu.
Sotva jsem usedl do kameného křesla u vnitřních dveří do pokoje,
začal kolem jednoho z podpěrných sloupů tančit
jemně nazelenalý třpyt.
Jako by někdo chtěl sloupu dodat zářnost.
Přidávaly se další poprašky ve škále jasných barev.
A náhle... ze záře vystoupil chlapec, jehož stínem byl muž, jehož stínem byl stařec.
Ve chvíli kdy jsem úlekem strnul, přistoupil ke mně onen chlapec s nádobou:
Zde je nápoj věštebný, zvaný Fluflunsovo víno. Jeho pronikavost a síla je nad meč ze vzácných kovů, jeho lahodnost dopadá na patro s něhou šťastných snů a jeho čaromoc je odleskem šatu bohyně Uni...
Napil jsem se dvěma doušky.
Chlapec se rychle před očima měnil v bezvousého muže a dále ve starce.
Jako stařec mi pravil:
Od dnešního dne se tvé sny i denní stavy stanou jiskrnou podobou jiných světů a tvé kroky budou provázeny jemností jasnovidce...více ti řeknu příště... nyní spi!
|