Seděla jsem v                   malé černé dírce                ,

poslouchala ženský křik, pláč

a řezavé tříštění talířů

   z jedné roubenky

      s bílými proužky.

Jaké by to asi bylo,

kdyby někdo mrštil měsícem

a on se rozbil o tlustou stěnu tmy

n  a   t  i  s  í  c  e   m  a  l  ý  c  h   h  v  ě  z  d  i  č  e  k  ,

tak, jako karlovarský porcelán.

A opravdu po chvíli

kdosi začal ukusovat

či dost možná ulamovat po kouskách,

až tam zbyla jen

                                          malá černá dírka

a já

sedíc v                               malé černé dírce                 mojí hlavy

zatímco se mi pomalu zatmíval mozek.