V nesvý kůži

Převlíkám si svoje kůže

    v šatně u věšáku

        s hadím syčením,

jen jsem zapomněla,

která z nich je moje.

Jsem skládačka

a nevím, jak patřím

-možná naruby.

Mý části odešly k tobě do hrsti

a halekaj přitom

jak slepě ožralí ptáci

     na procházce.

Držíš mě v šachu

a teprv až ukousnu tvýho boha

    místo krajíce chleba,

tak mi dáš mat.