Prázdno; takové malé nic, které zaplnit jsme chtěli,
doteky, vzpomínkami a sny, které nedosněny zbyly,
zapomněny, pohřbeny a pošlapány - nedospěly.
Smutné tápající a zbytečné duše slzy uronily...

Neexistující polštář snad ti pošeptá:

Cesta?

 Kudy vede?

Bloudící cizince ráno nikam nedovede.

Při probuzení jsou oči zaslepeny.
Příliš červánků a čtyři prázdný stěny,
hledají - pátrají - křičí a řvou.
Snad proto; tuláci k sobě cestu nenajdou…

Kde jsem Já? 

A kde Ty? 

Vím, je ráno...

Duše je zbytečné slovo; 
z bloku bylo vymazáno...

***

www.gala-web.net