Štěstí, co je štěstí?
Štěstí, co je štěstí?, ptal jsem se lidí na ulici; dívali se na mne jako na blázna a někam stále pospíchali - asi nevěděli co to je štěstí.
Štěstí co je štěstí?, ptal jsem se na procházce se psem dětí z děcáku a oni řekli: Maminka.
Štěstí, co je štěstí?, ptal jsem se toho vztekajícího se a cupajícího dítěte, jehož máma ho za ruku táhla od výlohy hračkářství: Štěstí, to je támhle to autíčko…
Štěstí, co je štěstí?, ptal jsem se jednoho dědy na pohřbu posledního z jeho dětí. Smutně se ohlédl a zastavil se u hrobu své ženy: Štěstí mne opustilo, snad jenom aby si smrt pro mne přišla brzy..
Štěstí, co je štěstí?, ptal jsem se milenců na lavičce v parku, nevšímali si mne a jen se usmívali, oni sami si byli štěstím.
Štěstí, co je štěstí?, ptal jsem se svého psa a on mi v tý svý řeči, ze který mi ještě teď zaléhá v uších prozradil, že štěstí je plná miska a volná louka před ním.
Štěstí, co je štěstí?, ptal jsem se babičky v kostele na svatbě posledního z jejich vnuků, jenom se usmála a hůlčičkou ukázala směrem k oltáři; to je štěstí, teď už mohu klidně zemřít.
Štěstí, co je štěstí?, ptal jsem se chlápka v bance v růžovém saku: Chceš vědět co je štěstí a ukázal mi svoji sbírku kreditek..
Štěstí, co je štěstí?, ptal jsem se té paní, co jsem jí pomáhal odříznout manžela z trámu na němž pomocí provazu hledal odpověď na nevyslovené otázky, pro které zapomněl, že každému z jeho nedospělých synů bude chybět táta. Ona jenom zavzlykala: Štěstí by bylo přijít o půl hodiny dřív…
Štěstí, co je štěstí?, ptal jsem se matky když se jí narodilo mrtvé dítě a ona zakřičela: Štěstí je slyšet dětský pláč…
Štěstí, co je štěstí?, ptal jsem se kluka na vozíku a on se chvíli zasnil: Štěstí? Rozběhnout se támhle po tom hřišti a nakopnout ten míč a pak už jenom křičet: Gól…
Štěstí, co je štěstí?, ptal jsem se bezdomovce na nádraží a on se jenom převalil a zachrblal: Když ráno tahle flaška od jabčáku bude zase plná.
Štěstí, co je štěstí?, ptal jsem se holky na chodníku, měla kruhy pod očima a díry v žilách, neřekla nic jen podala mi prázdnou stříkačku.
Štěstí, co je štěstí?, ptal jsem se její mámy, její hysterický smích mi byl víc než jasnou odpovědí; Štěstí je kafe po nedělní obědě, kdy by mi zase vyprávěla, ty svoje dětský starosti a kterej kluk se jí líbí a tak…
Štěstí, co je štěstí?, ptal jsem se na přechodu slepého pána a on mne chytil za ruku a ve svých nevidoucích očích slzu zatlačil: Štěstí je vidět a vnímat barvy, popiš mi jakou barvu má slunce a jakou jarní louka…
Štěstí, co je štěstí?, ptal jsem se umírajícího v nemocnici a on jen zasípal: Štěstí je když dožiju se rána.
A co vy? Jaké je vaše štěstí?…
|