Ostnatý drát

po růži šplhá

umlčet květ

vizí je štván.

Okvětní plátky

matčiny ruce

svírají pevně

z lůna svůj svět.

Bez vody příkop

šíje jim sklání

o dráty derou

hedvábný hřbet.

Zbarven je rudou

těla jim smáčí

a z lásky barvy

je šílený kat.

Poslední závan

vyčpělé vůně

výdechem z hrdla

je volný jak pták.