v obchodě na rohu

zahlédl vázu

skrz vkladní výlohu

úžasný tvar

že byla malá

na stole stála

řekl si pro sebe

nebeský dar

hned si ji odnesl

neváhal déle

vlastně moc nestála

byl by to zmar

zdálo se najednou

že byla bytostí

možná ji miloval

teď je však stár

léta ji prohlížel

zkoumal ji stále

pak už jen dohlížel

na vad jejích pár

časem však nevěděl

kam ji má dáti

z úžasu nad tvarem

zůstal jen cár

jednou se rozbila

snad špatnou péčí

ta kapka přelila

vzpomínek žár

a od té doby jen

neměl už stání

uzlíček střepů

čekal jen már

stojí tu rozhořčen

že podveden sám

starý střep vázou skryl

čas mnoha jar

rozhodni osude

vyber si sám

kdo volbu přežije

kdo má mít kar