Měsíčná noc
Jako by se sama Země
s Nebem tiše políbila,
jak by v záři květů jemně
jenom o něm tajně snila.
Zvlnil vítr brázdu polí,
ohnul klasy svojí mocí,
běží lesem do údolí
tichou tou a hvězdnou nocí.
A má duše rozepjala
křídla nad vrcholky stromů,
tichým krajem letí sama,
jak by spěchala už domů.
*
Mondnacht
Es war, als hätt der Himmel
die Erde still geküsst,
dass sie im Blütenschimmer
von ihm nun träumen müsst.
Die Luft ging durch die Felder,
die Ähren wogten sacht,
es rauschten leis die Wälder,
so sternklar war die Nacht.
Und meine Seele spannte
weit ihre Flügel aus,
flog durch die stillen Lande,
als flöge sie nach Haus.
