Byl mladý a krásný. Blance se moc líbil. Chtěla ho sbalit. Oslovila ho ve vlaku cestou do školy.
Řekla mu:
„Ahoj, jsi dokonalý, nechtěl bys mě ošoustat?“
Robert byl zakřiknutý intelektuál. Tvářil se napjatě. Z očí mu sálal stres. Ejakuloval. Stalo se to zčistajasna. Nemohl za to. Jakmile si toho Blanka všimla, začala si připadat nejen zklamaná, ale přímo podvedená.
„Tos nemohl počkat, až bys byl ve mně?“ vykřikla ukřivděně, pročež vyčítavě dodala: „Sobče!“
Obrátila se k němu zadkem umístěným jen v kalhotkách a rozběhla se pryč. Robert, který měl na sobě červené trenýrky a tílko bílé barvy, vyskočil na nohy a vydal se promptně za ní. Jakmile ji dohnal, položil jí ruku na rameno a prudkým trhnutím ji zastavil.
Stáli proti sobě a civěli se jeden druhému do očí. Přeskočila mezi nimi jiskra, která dala vzplanout citu zvanému láska.
Začali spolu chodit.
O tři měsíce později přestal Robert Blanku bavit. Našla si jiného kluka a jemu dala kopačky. Neuběhl ani týden a odvezli ho do blázince. Pokusil se o sebevraždu.
Tam mu lékaři provedli chemickou lobotomii. Vlivem vedlejších účinků oplešatěl a onemocněl chronickou zácpou.
Nemohl se vysrat a strašně tím trpěl. Blanka se měla na rozdíl něj dobře. Její nový přítel se jmenoval Radim Psílejno. Byl o čtyři roky starší a přibližně tak o hlavu vyšší než Robert.
Co se týče sexu, byl úžasný. Mrdal ji jako nějaký bůh orgiastické slasti. Protože nepoužívali ochranu, otěhotněla.
Krátce poté, co to zjistila, odjel Radim do Skotska vydělat nějaké peníze. Měli v úmyslu postavit si dřevěnici a vzít se.
Robert vysadil psychofarmaka, pořádně se vykadil, nechal si nastřelit husté dlouhé háro a ze šuplíku vytáhl texty písní, které napsal už před pár lety. S těmi se vydal na koncert málo známé kapely Tátův konečník v rozkladu a atakoval jejich zpěváka.
Nejen, že mu vytrhl mikrofon z ruky, ale shodil ho i z pódia. Sám se poté ujal jeho úlohy. Ostatní členové kapely v něm ihned rozpoznali talent od přírody a posluchači jim dali za pravdu. V této nové sestavě se prakticky ze dne na den stali slavnými.
Robert nechtěl být nikdy mediální celebritou. Ale člověk míní, osud mění.
Blanka, která ho často viděla v televizi, nebo slyšela z rádia, začala velmi vážně přemýšlet, že by se k němu vrátila.
Zavolala mu.
„Ahoj Roberte,“ spustila. „Teď když jsi známý a v balíku, uvažuju, že bych s tebou začala opět chodit. Co ty na to?“
Robert už však Blanku nemiloval. Navíc si zvykl střídat partnerky.
„Jsem hrozně promiskuitní,“ upozornil ji.
„To nevadí,“ pronesla, „mně jde beztak hlavně o tvoje peníze. Jsem totiž zbouchnutá a logicky chci pro svého budoucího potomka to nejlepší.
Heleď se, nebudem si hrát na nějaké citlivky a buďme k sobě upřímní. Vypiš mi pěkně tučný šek a až mi prašule dojdou, znovu se ti ozvu.“
Robertovi začínalo být zřejmé, že jeden z nich není normální, proto raději zavěsil. Blanka chvíli myslela, že si dělá legraci, ale poté, co si na svém mobilu zablokoval její číslo, se opravdu namíchla.
Obětovala jsem mu nejlepší týdny svého života a on takhle?!! rozlehlo se s hrozivou dunivostí jejím nitrem a pojala iracionální úmysl se mu za tu jeho odpornou aroganci pomstít tak, že na to nikdy nezapomene a napsala na jeho tvorbu sžíravou kritiku, kterou otiskl prestižní hudební magazín Nosní dírky rozežrané kokainem.
Robert si ten pamflet přečetl a upadl do deprese. O málo později se dostavila tvůrčí krize následována devastujícími důsledky: Začal pít a fetovat. Stávala se z něj troska.
Blanka porodila holčičku. Radim se tohoto procesu zúčastnil. Byl bledý a cítil se na omdlení. Třásla se mu kolena, ale měl radost, že už se co nevidět stane otcem.
Blanka ho opustila. Chlamýdii mu nechala viset s cynickou bezohledností na krku. Omrzelo ji být matkou a ženou v domácnosti. Chtěla se stát spisovatelkou.
Dva roky nato jí vyšel bestseller. Robert byl tou dobou už po smrti a Radim prodal svoji dceru obchodníkům s bílým masem. Za utržené peníze si koupil pistoli a stal se úspěšným bankovním lupičem.
7. listopadu 2011 Petr Měrka
|