|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Má Múza v bílém plášti
se s klidnou elegancí
jak po olympských zahradách
prochází ambulancí.
Ne, nevznáší se na polštáři
mlžného oparu,
přichází ke mně po dvou nohách,
pěkně po staru.
A žádná éterická
v průsvitném hábitu,
i když to někdy taky,
když si mě přivede do bytu,
svede mě hnedle
v předsíni.
A já ji taky
zázračně inspiruji.
Když mi modelem postojí
vytvořím o ní snítku veršů,
ona pohodu v pokoji.
Jako já kouká po hvězdách,
a i když vnímá hvězdný prach,
nepřehlíží ten pozemský.
Pak voní savem, chloraminem.
Co víc chce stárnoucí chlap od ženský?
A jako já má hrozný strach,
že v osudových proměnách
se v tomto životě
smutně a beznadějně
minem.
|
|
|
