|
Jak to, že tu nejsi,
když já sama,
od rána kmitám s kbelíkama
sem tak jak hadr na koštěti,
pavučiny, prach, špínu, smetí
vymetám z koutů naší klícky,
aby ses cítil dobře?!
Vždycky!
Při jídle, spaní, při mazlení,
v čisťounkém voňavém povlečení,
proto se neohlížím na únavu,
máčím si manikúru v Savu,
namáhám kostrč, ničím klouby,
kartáčem, drátěnkou či kusem houby,
vytírám, leštím, ždímu hadry,
luxuji drobky, zbytky sádry,
na štaflích balancuji jak,
protřelej starej cirkusák,
koberec zvedám, jako ty svou činku.
A bez minutky odpočinku
Jen když tvůj kabát beru molům,
píchne mě, to jsme mohli dělat spolu.
Jenže ty na gauči natažený,
si hovíš kdesi v dálce
u své ženy.
| 
