uryvek

 

 

N. F. Čapek píše v Nové brázdě: Lidský život jim nebyl posvátným dílem božím, ale zbožím. ( Avšak "zastřených" podob otroctví je i v současném světě bezpočet... . ) -Člověk pro ně nebyl vlastním dítětem Věčnosti, ale hříšným a slabým tvorem... .

 

 

.... -Konzum jako všeobecně rozšířené nadnárodní náboženství působí tak, aby, pokud možno, všichni měli dojem, že

 

- nic nelze změnit,

 

- „karty jsou již rozdány“,

 

- ti ( "oni" ) jsou "mocní" a my jsem "bezmocní".

 

A když se už nic nedá dělat, tak alespoň nakupujme a konzumujme ( -jídlo, věci, zábavu, "život"...). Jinou takovou dogmatickou frází konzumentství je,

 

 

 

„-co užiješ, to ti nikdo nevezme“.

 

 

 

Avšak lidská bytost, jako vlastní dítě boží, si zaslouží úplně opačné učení:

    *

      Nauku o lásce, kráse a síle člověka pod zorným úhlem Věčnosti.
    *

      Nauku o putování, proměnách, osvobození, poznání a spolupráci.
    *

      A nauku o třech silách: Myšlence, slově a činu a o vzájemném působení těchto sil.

 

Lze začít jedním a uzrát cvičením a sebekázní v dalších a naopak. Je možné vědomě zaset dobré slovo, i myšlení se pročistí a čin bude následovat mysl. Cesta činnosti (karmajóga) pročistí slovo i myšlenku a ty opět zpětně působí na činnost.

 

Opakováním správného vzniká správný návyk správným návykem vzniká správná životospráva. Prožitek cesty a zkušenosti nabyté na cestě činí z člověka nevědomého a tápajícího vědomě živou bytost – tedy Poutníka. Poutník svou chůzí ukazuje cestu i jiným, je příkladem bez ctižádosti být někomu vzorem nebo dokonce modlou.

 

Přitahuje přátele, aniž by toužil vlastnit cokoliv a kohokoliv, svítí, aniž by sám sebe považoval za osvíceného.

Svoboda, rozum, tolerance jsou tři principy spojené vazbou moudrosti. Představme si svobodnou lidskou bytost. Je většinou rozumná v běžném životě, tolerantní ve vztazích s lidmi a spokojená ve svém nitru. Svobodná duše se neukryje, svítí a hřeje na své cestě, putuje i pro druhé. Netáhne se životem jako z přinucení, nemá strach ze ztrát. Ví, že němá co ztratit. Nevleče sebou břemeno neodpuštění, odplaty, břemeno slávy, dokonce ani břemeno touhy po lásce. Rozdává prostě bezstarostně, na odměnu hmotnou ani duchovní nemyslí. -Často působí tak, že nic nečiní, že si užívá života, a přece je na světě ve službě zcela vědomě, a s plnou pozorností.

 

Svobodná lidská bytost totiž ví o neviditelném spojení příčiny a následku, zná zákony života a jejich působení.

 

Nebojí se, protože ví a poznává, a toto vědění jí pomáhá tvořit si svoji cestu k harmonii. -Tvoří a je šťastná z možnosti tvořit. Váží si daru rozumu a užívá tohoto daru v hojnosti, váží si daru souznění s jinými bytostmi a proto toto souznění vědomě pěstuje a kultivuje. V tomto smyslu je moudře tolerantní. Dává svobodu a uznání ostatním poutníkům a pěstuje dar přátelství.

Oslavuje život a raduje se s jinými bytostmi z každého daru Země, protože je darem nebeským, to jest z "neviditelna" a "nevýslovna" pocházejícícm.

 

 

 

 

"Norbert.  Fr. Čapek, 1. pol. 20. stol."         ."