Teorie odpudivosti
Udělalo se málo
s jemnými pohyby okraje
obrácených magnetů,
udělalo se ale hodně
s přitažlivostí.
Není to polstrovaný
princip odporu,
který vytvářejí
bodavé krajnice oceánů
nebo arabesky myšlenek?
A neblafují předpokládaná pobřeží
a pokřivené rétorické pláže
tvrdým náporem
moře nebo nepříjemných lidí,
aby ukázaly soukromému životu,
jak málo je chráněn?
Chvalořeč, pak mazané soudy
o vyvarování se perleťovým
záhybům všeho, co
sklouzává nebo se široce
ukotvuje; pění chvály na každé
vířivé prázdné místo na Zemi,
všechny ty ďolíčky hlubin
v prostoru tůněk, celé to
víření kroužení vyvolané nestaráním se -
nebo naopak zasahováním daleko za věci osobní,
jsem přesvědčená -
- o úžasném a dobrém
rozprostranění se v kosmologickém smyslu:
uvolnění člověka z nátlaku druhého,
které povede od nezbytného nikdy
k nikdy nekončícímu.
* * *
Repulsive Theory
by Kay Ryan
Little has been made
of the soft, skirting action
of magnets reversed,
while much has been
made of attraction.
But is it not this pillowy
principle of repulsion
that produces the
doily edges of oceans
or the arabesques of thought?
And do these cutout coasts
and incurved rhetorical beaches
not baffle the onslaught
of the sea or objectionable people
and give private life
what small protection it's got?
Praise then the oiled motions
of avoidance, the pearly
convolutions of all that
slides off or takes a
wide berth; praise every
eddying vacancy of Earth,
all the dimpled depths
of pooling space, the whole
swirl set up by fending-off—
extending far beyond the personal,
I'm convinced—
immense and good
in a cosmological sense:
unpressing us against
each other, lending
the necessary never
to never-ending.
|