Kobylisy
„Někam bych jela. Třeba do Kobylis…“
chce tahle Veronika, o pár let starší než já,
co bydlí naproti přes ulici a chci si ji vzít.
„Ale to je daleko,“ bojím se, „jak pojedem
a co potom řekne maminka?“ Dilema na hřišti
před panelákem, který pak natřou narůžovo
a kam budu chodit kouřit, potrvá do chvíle,
než si znovu vzpomenu, jak to je daleko.
−−−
Končí Mahlerova první symfonie „Titan“. Sedím v nějaké druhé třetí řadě v přízemí Obecního domu a dívám se nahoru. Úplně vlevo na empoře sedí předkloněný prof. Kopelent a podpírá si hlavu, pootočenou trochu do strany. V otvoru zprava, kudy se k empoře chodí, sleduje blížící se happy end roztomilá slečna, která se usmívá směrem k pohlednému dirigentovi a k jeho malířským rukám. Představuji si něco v tom smyslu, že jde pouze o uvaděčku, která nemá co na práci, a tak už jenom čeká na konec představení. Secesní prohlubeň je však zároveň lóží princezny. – Tak střídám pohled na dva protiklady: prof. Kopelent vypadá skoro tragicky. Z jeho teskné sochy se dá číst, že už to dávno není a nebude. A slečna, celá rozesmátá, se dává strhnout břeskným vírem, protože tentokrát to skutečně dopadlo dobře.
pak nějaké dávnější zbytky...
Péče o hlas
Odkud se napájí ta záře hlasu,
která zpřítomňuje zkušenost,
jíž jako autor nemohl dosáhnout?
Kde počíná drzost vyvolat
pár překrytých snímků, slzí,
závist se sklonem k přehánění?
Nejsem básník, říkejte, co chcete.
Dělám z představ souhru s možností
v jakési masožravé antropologii
a ani vincentka, ani cigarety
nerožnou důvěru setkání s řečí,
ani zoufalá symetrie textu.
–––
Hrudnímu zvířeti, jež omlouvá se,
málokdy dáváš žrát. Vždyť nepřestává zvracet,
kdykoli prostrčíš trochu živné lávy
přes klec hlavy…
Uvozovky
Odporný verš. Zde je jeho místo.
Suché a temné, ať se nezkazí.
Doplň, co chceš, ať tu máme čisto.
Pak zatni drápy do frází.
–––
Vyvedení z míry:
zůstalo v ní prázdno.
a nakonec něco nového:
Vezmi věc do ruky
Vezmi věc do ruky
nějak ji ohodnoť a posuď
srovnej s jinými
nezapomeň při tom dát najevo
rozmanité vzdělání
uvolni se
než vydáš příkaz
buď svým a o ambicích
mluv s tichou opatrností
abys v pravý čas nezapomněl
odhodit broskev