Snad každý muž je až nadosmrti dítětem, a tento stav se projevuje v mnoha situacích a mnoha způsoby. Jeden z nich, který jsem pravděpodobně zdědil po svém otci, je nechuť používat návody, protože přečíst si, jak se co dělá, je vlastně prohra. Každý správný chlap musí umět vyzrát nad technikou po svém. Zakoupil jsem pumpu na topení, protože ta stará byla slabá a v horních patrech domu nezvládala vytlačit dostatek vody. Když jsem ten zázrak techniky doma rozbalil, smála se na mě, zelená, malá a poddajná. Vždyť je to prosté, řekl jsem sám sobě, a dal se do práce. Chtělo to prostě jen odšroubovat oba konce přívodních trubek od staré pumpy, tu pak vyhodit a místo ní tam napasovat tu novou. Práce tak na čtvrt hodinky.
Chopil jsem se klíče a povolil závity. Z potrubí, kde zaručeně neměla být voda, se na mě vyhrnula celá potopa. Než jsem našel kýbl a hadry, byla kotelna zaplavená do výše prahu u dveří. Sušení trvalo přes půl hodiny a já byl lehce znechucen. S gustem jsem vyhodil starou pumpu a cestou do popelnice jsem si na ní, s pomocí kladiva, spravil náladu. V kotelně jsem vyňal tu novou z krabice, a zpod ní na mě vykoukl návod. Ignoroval jsem ho. Jen se koukej, jak tě převezu, říkal jsem mu v duchu.
První nedostatek jsem objevil záhy. Místo, kam měla být instalována nová pumpa, bylo v úzkém prostoru mezi kotlem a stěnou, kam se mohlo jen z boku, a navíc se člověk ještě ohýbal přes roh kotle, tvoře tak svým tělem cosi jako paragraf. Vzal jsem ten výdobytek poslední techniky a pokoušel jsem se ho nacpat mezi trubky. Deset minut jsem to zkoušel, bez úspěchu. Pumpa byla o dva milimetry delší, než měla být. A tak jsem tam napůl ležel, na půl balancoval, oči na vrch hlavy, a pilníkem zmenšoval trubky. Můj odpor k této práci stoupal, a z rohu se na mě škodolibě smál onen návod.
Bylo dopilováno, a já nasadil pumpu na její místo. Zašrouboval jsem závity a pustil vodu. Voda tekla všude, jen ne trubkou, takže jsem nanovo sušil celou kotelnu.
Bylo mi už špatně z práce ve stísněném prostoru za kotlem, který neustále mačkal mou dutinu břišní. Ještě třikrát trubky netěsnily, a ráno se přehouplo v odpoledne. Totálně vyčerpán jsem naposled utáhl závity, a s vítězným gestem ve tváři jsem pumpu zapnul.
Její spokojené brumlání působilo jako balzám na moje nervy. Člověk opět zvítězil! Ale za jakou cenu? Záda mě bolely, na břiše jsem měl modřiny a od prachu mě pálilo v krku. A v rohu se stále poťouchle usmíval návod k instalaci a použití. Natáhl jsem se pro něj a zvědavě jej otevřel, jen tak pro klid duše, říkal jsem si, co mi asi poví inteligentního, na co bych sám nepřišel? A tam, na první straně, stálo palcovým písmem:
Montujte na čistém, a dobře přístupném místě.
V té chvíli můj krevní tlak dosáhl vrcholu a já navždy zanevřel proti návodům, neboť jsem přesvědčen, že jejich čtení může člověku vážně ublížit na zdraví.
foto: vodovodne kohutikova
autor: lennelka upravila Mishka
