Když sešel se Bůh s Ďáblem
a plánovali tenhle svět,
pravil Ďáblu Bůh:
Tvá barva je černá
a má je bílá,
těmi vymalujem svět.
Usmál se Ďábel:
Staniž se, je-li to vůle tvá,
v bílé ať se člověk rodí
a v černé umírá…
I zamyslel se Bůh
i ptal se Ďábel:
Na co teď myslíš?
A Bůh pravil:
Tak nějak mi zešedla ta moje bílá…
Ale šedá to není ani bílá ani černá,
jak chceš tedy; vybarvíme tenhle svět.
Dáme mu barvy smutné i zářivé,
radoval se Ďábel.
Bůh se brání:
Jenomže tak nikdo nepozná
co je dobré a co je zlé…
A co je podle tebe dobro?
Co je podle tebe zlo?
Zajímal se Ďábel.
Dobro je život.
Zlo je smrt.
Dobro je láska.
Zlo je nenávist.
Dobro je zdraví.
Zlo je nemoc.
Dobro je teplo.
Zlo je mráz.
Dobro je život?
Opakoval Ďábel,
co když ho nemám - nemám rád.
Zlo je smrt?
Co když mne z tohoto světa vysvobodí.
Dobro je láska?
Co když mne ničí.
Zlo je nenávist?
Co když mi sílu dává.
Dobro je zdraví?
Co je mi platný, když srdce krvácí.
Zlo je nemoc?
A co když není, co když zlo je nemocí.
Dobro je teplo?
A co když to teplo a její blízkost,
když mne spaluje.
Zlo je mráz?
A co když ochlazuje moji hlavu,
aby neexplodovala
a neunikla tak vlastním myšlenkám.
Chtěl jsem dát lidem jednoduchý svět, Ďáble.
Tak kampak na něj s barvami,
zbytečně matou a komplikují život.
Nemám rád barevný svět,
vždyť v něm nevyznám se sám…
Přes to máš pravdu Ďáble,
dám tedy lidem darem tři barvy:
První je žlutá,
je dobrá, je barvou slunce.
Druhá je rudá,
je dobrá, je barvou krve.
Třetí je modrá,
je dobrá, je barvou nebe.
I já dám světu barvy tři,
rozzářil se Ďábel.
První bude žlutá,
je špatná, je barvou závisti a neúrody.
Druhou bude rudá,
je špatná, je barvou ohně,
který je sice dobrý sluha,
ale o to horší vládce.
A třetí, třetí je modrá,
je špatná, je studená,
je barvou bezesné
a nekonečné smutné noci.
I posmutněl Bůh
a všechny barvy pomíchal,
vznikly tak miliony barev
a vznikl tak barevný svět.
A žádná barva není dobrá
a žádná barva není zlá,
to jsme jenom my lidé,
když hrajeme si s barvami.
Mimika pohledů,
mimika tváří,
mimika duší,
dříve než srdce skončí v koši,
hlavní je nedát to na sobě znát.
Když srdce bolí,
tak zkus se, zkus se smát.
Svět nemá rád bolest,
svět má rád smích,
svět nemá rád černou,
svět nemá rád bílou.
A tak se schováváme za ně
a tak si hrajem s barvami
a zkuste zjistit,
která je ta správná,
která je ta má…
a která je ta Vaše…
|