Sylvia Plath - Ariel
Stasis in darkness.
Then the substanceless blue
Pour of tor and distances.
God's lioness,
How one we grow,
Pivot of heels and knees! -- The furrow
Splits and passes, sister to
The brown arc
Of the neck I cannot catch,
Nigger-eye
Berries cast dark
Hooks ----
Black sweet blood mouthfuls,
Shadows.
Something else
Hauls me through air ----
Thighs, hair;
Flakes from my heels.
White
Godiva, I unpeel ----
Dead hands, dead stringencies.
And now I
Foam to wheat, a glitter of seas.
The child's cry
Melts in the wall.
And I
Am the arrow,
The dew that flies,
Suicidal, at one with the drive
Into the red
Eye, the cauldron of morning.
Městnání ve tmě.
A pak ta bezpodstatná modř
litá do skal a dálek.
Lvice boží,
rosteme jako jeden,
kolenou jádro a pat! - Ta brázda
štěpí se, mine, sestra
hnědnoucí klenby
krku, který nemohu popadnout,
bobule jako negerské oko
vyvrhnou háčky
temnot -----
ústa plná
černavé sladké krve a stíny.
Ještě něco
vleče mě vzduchem -----
stehna a vlasy;
vločky z mých pat.
Bílá
Godivo, loupu -----
mrtvé si dlaně, mrtvolně strohé.
A nyní
bobtnám se k pšenici, odlesky moře.
Křik děcka
taje ve zdi.
A já
jsem ten šíp,
rosa, jež letí
v sebevraždě, zajedno se vší silou,
v červeň
oka, té nádrže rána. |