Spolužačky už štěbetají,
co dělají a jak se mají,
děti, manželé, partneři,
holky, co máme k večeři?
a kdo dá učitelce kytku,
teď ne, radši až po přípitku,
soumrak si zve na pomoc svíčky
a schovává se za chlebíčky,
zákusky, víno, černou kávu,
nečekám víc…
…snad možná od něj zprávu,
že na mě myslí, zatímco já slavím
v pohodě, stejně ví, že o něm
nejčastěji se bavím,
až vidím na Alence z třetí lavice,
jak trochu závidí.
Co trochu?! Velice,
ten její nudnej chlap
jí dávno hýbe žlučí
a moje šťastná tvář
ji deprimuje, mučí…
…ne, neřeknu jí, že až přijdu domů
nebudu už mít co a hlavně komu
o dnešním srazu povídat,
s kým usnout, s kým se nasnídat,
protože muže,
s nímž na fotkách teď spolu
z ruky do ruky jdem kolem stolu
jen občas mívám.
Potají.
Nečeká doma na gauči,
aby mě sevřel do náručí,
natěšený a roztoužený.
Sní o mně sice hodně, hezky
-alespoň jeho esemesky
to každou chvíli říkají –
jenže ne u mě,
ale jinde...
...u své ženy! |