|
|
|
| |
Uběhl měsíc a bylo tu další autorské čtení Totemu. V neděli 18. 2. dominovala nonsenová poezie a nefungující promítání fotek a grafik k normální "sensové" poezii. Průvodci podvečera si tentokrát připravili sadu cedulí jako "potlesk", "smích" a "pláč", čímž mělo být publikum cíleně řízeno ve svým emotivních projevech. V první půlce se potleskovník znamenitě osvědčil a člověk měl čas nechat v sobě často pěkná dílka doznít. Bohužel tento sympatický záměr vzal v druhé polovině za své vinou nekázně diváků. zde jsou tedy ještě rezervy (rákoska a tělesné tresty). Nonsensová poezie - někomu se líbila, někomu méně, někomu ne. Možná jí mohlo být míň, autor těchto řádků není v žádném případě veden záští jen proto, že jeho velmi zdařilý pokus o nonsensovou poezii - ke kterému moderátoři diváky vyzvali - nebyl mezi vybranými a veřejně předvedenými díly. Tak pro příště! Pohybové studie mi přišly někdy tak nějak napůl příliš improvizované, což je eufemismus pro ne příliš promyšlené. Verše o něco méně poslouchatelné než minule (jen ty přechodníkové vazby typu "starosta, jda po náměstí, kopla ho kráva" by nemusely být: "Šedivým ránem pospíchajíc na vlak, mi ujel.", uff). Bylo vidět, že zima není období pro optimismus, slova "ledová", "sníh", "zima", "vločka" byla velmi frekventovaná, smutek čišel z veršů. Myšička sice psala o Slunci, ale... Ani nevím, jestli chci vidět znovurozzářené Slunce podobu světa po potopě. Hudební doprovod byl tentokrát jiný, neboť se prohodil kytarista a pianista. Ukázalo se, že minulý kytarista je i znamenitý pianista, zatímco minulý pianista je lepší (dobrý) kytarista než pianista. Doufám, že dojde vbrzku na malý medailon obou z nich, ať už sólově nebo spolu. Pro příště minikoncert dívčího kvartetu gymnazistek Tabula rasa, hrajícího Beatles revival, nebylo by špatné v tomto trendu pokračovat a uvádět hudební okénko pravidelně. Dvě věci bych rád vypíchl. Jednou je nový recitátor, který mě zaujal zvláštní zpěvnou recitací - doslova zpěvnou, protože občas lehce intonoval. K tomu ostatně klavírní doprovod přímo sváděl. Opravdu zvláštní, líbilo se mi to. Druhý recitátor má zase dar přečíst cokoli tak podmanivým způsobem, že i telefonní seznam nebo obsílka k soudu by v jeho podání pohnula osrdím. No a to hlavní: Zuzanka! Byl jsem ten den na chalupě a měl jsem poněkud zablácené boty, kterém jsem si nestihl dát do pořádku (no, byl jsem líný a cestou jsem nepotkal žádnou kaluž). Zuzanka mě zbavila pocitů méněcennosti - měla totiž botky zablácené ne-li víc, tak přinejmenším stejně. I takové zdánlivé drobnosti přispějí k pohodě návštěvníků. Zuzanko, děkuji a jen tak dál. Začínám si všímat vlivu totemových večírků na zdraví kolegy Vaška (Shanea) S. Přesněji řečeno na to, jak je spokojen, jak v důsledku toho stráví zbytek večera a jak se tento zbytek podepíše na jeho docházce do redakce. Mám zatím jen málo údajů, což mi ovšem nemůže překážet v dělání závěrů. Ostatně: co český komentátor, to prognostik. Po lednovém Totemu se spokojený Vašek odebral na tah a přišel do redakce až ve středu s tím, že je mu "hrozně zle". Únorový Totem Vaška jak se zdá příliš nenadchl, neboť mi zapomněl o plánované návštěvě hospody říct a navíc přišel do redakce už v pondělí. Jen se omluvil z ranní porady s tím, že by na nás kašlal. Hm. Gentleman
|
|
|