|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Moje bývalá kolegyně Maruška byla známá svým bezproblémovým přístupem k životu i k práci. Po roce stráveném u stejného zaměstnavatele jsem nabyla dojmu, že ji z míry nevyvede ani ta největší katastrofa.
S ničím si opravdu nedělala vrásky. Na své pracoviště přicházela nejdříve deset minut po začátku pracovní doby a na otázku svého nadřízeného, proč se nepokusí přijít na půl devátou, jak to činí ostatní zaměstnanci, odpovídala s neskrývaným překvapením: "Vždyť už kolikrát ve čtvrt na devět vycházím z baráku!" Skutečnost, že se pomocí MHD za patnáct minut nedopraví z Lipenců do centra Prahy, ji nechávala chladnou. Šéf se zamračeně podrbal za uchem a potom Marušce upravil pracovní dobu. Posunul její počátek na devátou hodinu. Maruška slušně poděkovala a začala se v kanceláři objevovat kolem půl desáté.
Zatímco ostatní kolegyně každý den řešily problém, čím zaplní hladem zpívající žaludky svých rodinných příslušníků, Maruška měla i v této otázce dávno jasno. Kupovala totiž zásadně kuřata. Pokud si myslíte, že je upravovala na sto způsobů, mýlíte se. "Hele, oni maji, pacholci, furt hlad, takže sežerou všechno," říkávala, "já to kuře prostě prdnu do trouby, fláknu tam kousek másla, vosolím to a pak to jenom vytáhnu a můžu servírovat!" Naštěstí několikrát zapomněla kuře včas vyndat z trouby, a tak měla její rodina občas dojem, že baští něco jiného.
Pakliže jste s ní nahodili téma "Nebylo by lepší, kdybys občas přistála na zemi?", opáčila rozhodně: "Nenechám si udělat ze života peklo! Nejsem žádnej otrok rodiny, natož někoho jinýho!"
Jejími životními radostmi byla koupel v bazénku u nemovitosti, v níž přebývala (tento koníček byl důvodem, proč v letních měsících přicházela na své pracoviště až kolem jedenácté), a četba. O nic jiného se hlouběji nezajímala.
Jednou se jí například kdosi zeptal, do jaké třídy už chodí její syn. Maruška se dlouze zamyslela a pak prohlásila: "Člověče, víš, že nevím! A přitom jsem se ho na to zrovna včera ptala!".
Inu, šťastná to žena... |
|
|