Kráčela jsem po jízdním pruhu,
balancovala na tenkém laně silnice,
tančila mezi žhnoucíma očima aut
tak dlouho,
až mne má pravá noha zradila
a mé tělo se o tenkou čáru roztrhlo na dvě poloviny.
A kupodivu levá šla proti pravé v protisměru.
Nabrala jsem do dlaní spálený prach pneumatik,
jako sítí táhla své části k sobě,
odmítaly spolu mluvit
štítíc se jedna druhé.
Nakonec jsem tam však zůstala sama,
protože mi je rozmetal jeden trabant
jedoucí nadzvukovou rychlostí.
"Vidíš, co jsi zavinila,
rozházet mi mojí stavebnici!"
Zakřičelas jsem na pravou nohu.
"Moje pravá ruka
a takhle mě zradíš!" |