v akvárijích světla se třepetají poslední ryby

procházím tímto suchým deštěm
se srdcem které nebije
nápis ve větru hlásá
s duší která již nežije
vítej do katedrály padaného listí

jak mnoho jiných po mě, ochutnávám barevné kdyby

kolem kotníků, chrastí jak odevzdané kosti
mrtvého století záblesk poslední
já upírám pohled k upíraným stezkám
kradený zvon šíří ticho polední
zhroucené zámky vzletných slov

co jsem kdy udělal, smějí se, všechny mé chyby

dnes již jeden a jeden, dva
žaluji vás páni, co učíte počty
ztráty a nálezy hlásí mi
jdu dál a neptám se, proč ty
dvě vodorovné čárky nikdo nevrátil