|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Tuto kapitolu jsem zařadil jako nultou, neboť je abych tak řekl mimo edici, a jaksi předchází vlastnímu bádání o sprostých slovech. Byl jsem si totiž vědom toho, že bych se svými úvahami mohl někoho dotknout, což by se mohlo obrátit proti mně. Sám totiž občas něco literárně tvořím a vím, že některé vulgarismy a hrubší výrazy ve svých dílech sem tam použiju. Na druhou stranu se domnívám, že jsem autor na dnešní dobu poměrně slušný a cudný. Samotného mě tedy zajímalo, jak to se mnou a sprosťárnami vlastně je. Něco mi říkalo: zameť si nejprve před vlastním prahem, alespoň budeš mít nějaké měřítko!
Rozhodl jsem se tedy provést frekvenční analýzu sprostých slov ve své tvorbě. Frekvenční analýza spočívá v tom, že s pomocí výpočetní techniky zjistím četnost výskytu jednotlivých sprostých slov ve svých dílech, zjištěné údaje sečtu a statisticky vyhodnotím.
Byl jsem si totiž jist, že třeba ve svých povídkách takové výrazy najdu. Jedním z mých pravidel při psaní totiž je, že každá povídka musí obsahovat alespoň jedno sprosté slovo. Jedno sprosté slovo v každé povídce, nikoli v každé větě! Toto slovo se mi při psaní vyloupne samo od sebe, jako by přesně vědělo, kam se umístit. Většinou to bývá až ke konci povídky jako součást pointy. Ale o tom budu podrobněji psát v kapitole o účincích sprostého slova. Zajímavé však bylo, že jsem sprostých slov nalezl nepatrně více, než jsem očekával.
Mnohem větší překvapení mi však připravila analýza mé poezie. Tady jsem byl opravdu přesvědčen, že mé básničky jsou vesměs slušné, že se vyjadřuji kultivovaně a že jsem se při použití vulgarismů docela krotil. Jenže – na druhou stranu – mojí nejvyšší školou byla škola života a já byl zvyklý mluvit a psát jak mi zobák narost o věcech, které vidím kolem sebe.
Myslím, že někdy je zajímavější popsat nějakou choulostivou situaci jen v náznacích a nechat pak pracovat fantazii samotného čtenáře. Při psaní však nastanou případy, kdy žádný eufemismus nepomůže, protože zkrátka nestačí na vyjádření expresivní nálady či stavu, nemá onen patřičný náboj, nehodí se svou zvukomalebností či rytmem nebo by vzhledem k tématu působil dokonce nepatřičně až směšně a tím pádem nevěrohodně. V takových případech je nutné sáhnout po syrovém výrazivu prošpikovaném vulgarismy.
Výsledek analýzy však přesto není nikterak hrozivý a podíváme-li se v jaké době to žijeme, tak je i vcelku pochopitelný. Řekl bych, že moje míra použití sprostých slov odráží průměrnou realitu. Ale nepředbíhejme.
Do vyhledávače byly postupně vloženy tyto výrazy:
Ser, sra, prd, blb, hovn, kurv, děv, hovad, prs, koz, kund, pič, čur, pitom, idiot, debil, kreten, pako, zad, mrd, šoust, šuk, smrad, krav, vol, vůl, hajzl, poděla, bli, ble, zvra, hnus.
Frekvenční analýze byla podrobena nejprve moje poezie. Celkem bylo analyzováno 83 básní. Zde předkládám zjednodušené výsledky:
|
Sprostý výraz
(zahrnuje všechny
jeho tvary a slova odvozená) |
četnost výskytu |
|
Srát |
7 |
| prdel |
1 |
|
hovno |
2 |
| blb |
9 |
| pitomý |
2 |
| kurva |
3 |
| hovado |
2 |
| pako |
1 |
| smrad |
2 |
| zadek |
3 |
| šoustat |
1 |
| podělaný |
1 |
| blít |
2 |
| celkem: |
36 |
V oblasti prózy bylo analyzováno celkem pět mých povídek. Výsledky jsou následující:
|
Sprostý výraz
(zahrnuje všechny
jeho tvary a slova odvozená) |
četnost výskytu |
| posrat, nasrat |
3 |
| debil |
1 |
| smradlavý |
1 |
| hovno |
3 |
| blbý |
1 |
| děvka |
1 |
| kravina |
1 |
| zvracet |
3 |
| blít |
1 |
| hajzl |
1 |
| celkem: |
16 |
Podíváme-li se na jednotlivé výsledky, pak nás na první pohled zaujme zřetelně vyšší frekvence slov se základem blb a srát u mé poezie. Blb jednoznačně vede s devíti výskyty, těsně následován sraním s výskyty sedmi.
Kdybych hledal nějaké objektivní vysvětlení pro tento jev, pak se domnívám, že právě tato dvě slova natolik zdomácněla nejen v mém, ale řekl bych také obecně v našem národním slovníku, že je používáme tak často, až si ani neuvědomujeme jejich sprostý původ. Blb, blbý, blbec, blbost – kolikrát takto někoho či něco označíme? Kolikrát nás něco sere nebo nasere, z něčeho se posereme, něco je posrané nebo zasrané? Přiznám se, že právě slova blb a srát se nerozpakuji, na rozdíl od jiných vulgarismů, použít ani v přítomnosti dámy.
S velkým odstupem se na třetím místě umístila kurva spolu se zadkem. Zatímco zadek v tomto případě používám jako naturalistický symbol se sociálním podtextem (holý zadek), pak kurvu jsem použil ve dvou případech pro označení sexuálně prodejné osoby, jednou pak jako zvolání, vyjadřující marnost, stesk a vztek. Není náhodou, že právě kurva je tak oblíbená v našem jazyce, těžko bychom hledali jiné tak plné a jadrné slovo! O kurvě psal velmi hezky již Pavel Eisner (Čeština poklepem a poslechem). Není tedy náhodou, že kurva předčila např. mdlé a nevýrazné pako, které jsem navíc použil jen kvůli verši – sako – pako. Sako – kurva, to se nerýmuje.
Myslím, že je vhodné hodnotit výsledky analýzy u poezie a prózy zvlášť, neboť zatímco u poezie je kritériem pro volbu slova jeho zvukomalebnost, rytmus, či rým, u prózy je situace jiná. Tam se vše odvozuje od příběhu. Pokud se kupř. hovno, nebo zvratky stanou v rámci děje předmětem pozornosti, je nutné je v textu zmínit několikrát, tomu se prostě nevyhnete. Když toto víte, nebude vám s pomocí výsledků analýzy zatěžko uhodnout, že jedna má povídka se točí kolem zvratků, druhá kolem hovna a ve třetí se někdo posere. Ostatní povídky jsou pak na vulgarismy poněkud skoupější.
Další zajímavostí je to, že některé z hledaných výrazů nebyly vůbec nalezeny. Je pravda, že taková slova, jako mrdat, kunda či čurák, nepoužívám, neboť mi připadají přeci jen příliš hrubá. Na druhou stranu mě nepohoršují, když je někde uvidím, nebo uslyším, a v některých případech mohou mít dokonce osvěžující účinek, právě proto, že jsou tak vzácná. Ale když nyní o celé věci přemýšlím, říkám si, proč je vlastně nepoužít? Představte si takové věty, jako: „Ty čuráku zasranej!“ „Co tu chce ta kunda?“ Nebo: „Já na to mrdám…!“ Cítíte, jak z toho čiší život? Jak je to krásně současné? Možná, že si už ani neuvědomujeme, jak často podobné věty slyšíme kolem sebe.
Konečná statistická čísla nám říkají, že v poezii bylo nalezeno celkem 36 sprostých slov. Vztaženo k počtu analyzovaných básní z toho vyplývá, že i kdyby v každé básni bylo jedno sprosté slovo (v některých jsou možná dvě), pak ve 47 případech, tedy ve více než polovině, jsou mé básně zcela slušné a neposkvrněné. Odmítám tedy nařčení z vulgaristického exhibicionismu a snahy zaujmout za každou cenu. Celkem vysoké číslo vulgarismů mi však zároveň poskytuje alibi před nařčením ze salónnosti a akademismu, vyhýbání se ožehavým problémům a snahy nevidět pravý stav věcí. Jak jsem řekl, dle mého subjektivního názoru je objektivní použití vulgarismů v mé tvorbě zcela v normě.
Jistěže by šlo pokračovat v analýze i dále. Subjektivní význam těchto statistických údajů by mohl zajímat zvídavého psychoanalytika, který by mě s chutí rozebral. To však považuji z hlediska mé úvahy za nepodstatné, neboť by to notně překročilo její rámec. Koneckonců, každý si může frekvenční analýzu provést sám ve své vlastní tvorbě.
Pokud bych měl tedy tuto kapitolu zakončit nějakým poučením, nabídl bych třeba toto:
Ukaž mi výsledky frekvenční analýzy sprostých slov ve svém díle, a já ti řeknu, jaký jsi!
Pokračování příště |
|
|
