Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 26.12.
2.svátek vánoční
Štěpán
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky Blonďatej STOP z Práglu do Říma a zpět za 7 dní z kolekce Hugův DEKAmeron aneb kropenatá vejce za kačku
Autor: Hugo Ramon (Občasný) - publikováno 29.8.2016 (05:44:10)

Blonďatej STOP z Práglu do Říma a zpět za 7 dní

 

 

... tenkrát v devadesátym, půl roku po sametový revoluci, už byl Vašek Havlů prezidentem a my směli vycestovat za železnou oponu do relativně svobodnýho světa. Rozjásaný jaro pomalu kvetlo do léta a bývalej gigolo-vlakovej expert (sociální specializace ze studií na pajdě) si našel pohlednou buchétku. Blondýnka něžná s vlasem na ramena, oči laskavý s čertíkem za duhovkou, 177 cenťáků od paty k uším+od uší k temenu, pětky na hrudníku, a nezaměnitelnej třpytivej úsměv Barbry Streisand. To je Jaruška.

Bláznivá myšlenka, vyrazit stopem z Prahy do Říma a zpět, se zprvu jevila šíleně. Dva mladý střelci, poprvý v kapitalistický cizině, bez valnejch zkušeností a s úsměvně mírnou znalostí franštiny, němčiny a angliny. Jazyk velkýho slovanskýho bratra se moc nehodil. 

Za čtrnáct dní ležela na stole mapa Rakouska i Itálie a zápisník polykal pilotní poznámky. Praha - Řím - San Marino - Praha = 2.850 km stopem za 7 dní. Willi Fog by slintal. S sebou trochu jídla, tři půlky kořalky (slivka+meruňka) místo desinfekce a na trudnomyslnost, valutovej ekvivalent za povolený dva tisíce korun na osobu a neutuchající touhu po dobrodružství. 

Po rozstřihání hranic exoty zpoza plotu na západě vítali, jak navrácenýho marnotratnýho syna, ale když se v 91. roce v rakouskejch a německejch supermarketech začalo ztrácet veškerý možný zařízení a zboží a pak záhadně vyplouvalo za českou čárou, zařadili jsme se mezi občany druhý kategorie. To se ovšem dělo až po našem návratu ze stopu. Na nás se ještě usmívali Popis: :-) 

 

Jaruška byla opravdovej magnet na šoféry. Stáli jsme maximálně hodku a přejeli za den i 600 km ve dvou autech. Musím dodat, že nás dvakrát nalodili našinci a vždy se zachovali jako nenažraný zakomplexovaný burani, z kterejch chčila závist. Ve škodovce 120 v Rakousích zkoušeli, jestli nedáme prachy a zájezd přiožralejch moraváků nás častoval nadávkama celejch 15km ze skály San Marino k dálnici. Pohodovej stop jsou německý familie s větším auťákem. Taloši = ochota sama, ale ... občas sexuální loudilové až úchyláci. Svezla nás i US Army s basou beerů a s přišroubovaným keep smiling. Úsměvný bylo, že jsem toho času byl ještě aktivním vojákem Československý lidový armády, ještě 21 dní, tak jsme si na to setkání znepřátelenejch armád připili Budweiserem. No a Rakušáci? Studený čumáci.

Zatím však trčíme na rakousko-italský hranici, kde se celníci - vida naši celou hotovost - popadají smíchem za břicho a mrkají na dva chudý příbuzný v tý nový Evropě bez železnejch opon. Trochu se cukali a bránili svým ofrčkovaným majestátem  vstup na italskou kozačku. Po chvíli Jaruniny balónky zabrali a byla nám otevřena brána do země zaslíbený s mořem a věčným městem. Kouzelný země zmrzlin, opery, milovníků fotbalu a antickejch památek a Kolosea. 

Rovinu kolem Pádu profrčeli "naši řidiči" svižně  a před náma ležela kolíbka renesance a metropole Toskánska - Florencie. Ne tak, že bychom spočinuli - náš terč byl Řím. Napěchovaný krosny se povalovaly v kufru a volantem právě kroutil fajnovej asi 30iletej Ital. Autodebata se slibně rozvinula. Ač náš dobrodinec ovládal sic mistrně, leč jen rodný jazyk a němčina i basic angličtina mu zněla jako z Marsu, přece jsme si porozuměli. Jaruška se občas trefila francouzskou zkomoleninou do už tak napnutýho slovníku našeho dobrodince a smáli jsme se, jak děti, když poznali kravičku na pastvě. Srdečný rozloučení na opuštěný křižovatce - zcela mimo obce - bylo korunováno darem dvou nových triček (patrně šlo o cesťáka s tričkyPopis: :-)) Po cirka deseti metrech se naše dobračisko kradmo zezadu přiblížilo k mý rozkošný kočičce a než jsme stačili cokoli ... sáhl jí mezi nohy a pelášil do auta. Nastartoval a ujel. Píčus.

První ryze italskou noc jsme bivakovali poblíž středověkýho hradu Castello di Montemassi na trase Florencie-Grosseto. Ráno se prdelili zasloužilý kmeti vsi na prostých dřevěných lavičkách podél nízkých bílých domků (žádnej ordnung jako v Austrii) a zjevně se poťouchle bavili na náš účet. Něco jako ve filmu Na samotě u lesa - ty ... ty ...  ty ... vypadají!

Odpolední slunce nám otevřelo náruč Tyrhénskýho moře v Civitavecchii, 80km severně od sedmi pahorků na řece Tibeře. Na noc zadara se nám jevila bezpečná nádražní čekárna. Ten fikanej nápad bohužel dostalo víc cestujících figurek. Něžně osvětlená hala o rozměrech většího obýváku, se stolem uprostřed a lavicema podle stěn, už byla zpola obsazena. Taliánskej dělňas, hrůza chlap z nevímodkud, patagonskej dojič krav, bába ze Santa Lhoty ... pestrá směska nespáčů. Usedli jsme pod mapu regionu v očekávání rozednění. Noc se rozlomila vedví a na futra vstupních dveří se přilípla další mutace pudovýho nadšence - mrňavej dědula, co furt mele píčoviny s kovbojskym kloboukem na kebuli. Stínem mu byl mladej bouchač. Nejdřív otravoval nepříliš hovorný robotníky na protilehlý straně haly, pak se vrhnul k nám. Nešlo nás přehlídnout. Rozjuchanej zkusil pár konverzačních obratů, který zakonzervoval do tří vět :

Parlez vous français? Sprechen Sie Deutsch? Do you speak English? Během 10 vteřin nás zahltil svojí kompletní slovní zásobou nový evropanštiny. Po lingvistický estrádě se postavil přímo před nás a šibalsky rejdil kukadlama z jedný na druhýho a zpět. A tu ... vytasil obě klepeta a ... dejá vu ... vrazil je mezi naše nohy. Aby bylo jasno : Jáře projel pipinu a mně prohmátl ptáka. Double omak. Na to se otočil, prohodil slovo s kumpánem a zmizeli v nádrážních uličkách. 

Do vysněnýho Říma nás hodil nevrlej  neapolitánskej kamioňák. Prima di tutto mafiosi. Naše faux pas se zrodilo při gangsterově otázce : "Mangiare?" Došlo i na nás, zkušený potulný filology. Prej NO, NO, nejsme manželé a přitom nabízel jídlo. A nás svíral pekelnej hladík. Po vylodění bylo nutno okusit i z druhého prsu poslední záchrany. Na špacírování po římských ulicích jsme měli takměř celej den (středu). Forum Romanum, Koloseum, Palatinskej vršek se zbytky paláce císaře Augusta. Památky švenkujeme zpoza plotů, už v metru a na zmrzce za 20 tisíc lir jsme rozpustili čtvrtku peněženky. 

Průměrnej plat v Československu 1990 asi 3 tisíce korun a my mohli vyvézt 2 tisíce na osobu, v přepočtu pouhých 140 tisíc lir na osobu. Prostě jsme se rozšoupli až v Římě = 2 velký tříbarevný zmrzliny (vynikající), 2 pohlednice se známkou, 5 dánskejch piv Tuborg, kus pečiva, metro a nějakej ten hajzlík v centru. Kotvu do příjezdu vlaku jsme vyhodili přímo na hlavním nádraží Termini, 4 metry od kanclu Carabinieri. Žádný trubky z blbákova. Krosny opřený o mohutnej sloup a chrupka na střídačku. Jenže. Járinka klimbla na stráži a dva loupežníci čapli naše nebohý krosničky a zdrhali bůh ví kam. Šťouchla do mě a fakt nevím, kde se v junákovi vzalo mocný zahřmění, samozřejmě česky :

"Stůjte! Čuráci stůjte! Koukej to vrátit (to už jsem nabral rychlost Carla Lewise, páč běhat umím) nebo ti rozbiju držku ... "(dál to neunese ani papír). Odhodlání a bojovnost byla v důležitejch vteřinách mým denním chlebem. Neměl jsem ani čas litovat našich hadrů, kluci krosny (20+30kg) upustili a vzali roha. 

To nevymyslíš.                

Dál jen samý radosti a světlý zítřky. Dotrmáceli jsme se dodávkou na horu Monte Titano do San Marina.  Naše pouť městečkem netrvala ani celý tři hodiny. Samý vypulírovaný krámky s nepotřebnou drahou veteší, restauračky plný skla bez hostů, jářku zde krajan jen na čumendu dobrý jest. Jak se dostat z hory? První českej bus je náš. Šofér v pohodě, na palubě Moraváci. Ale ty sakra reptali. Deset hektolitrů mizerný nálady, žalostný závisti a trapný výkřiky ze tmy. Náramná kulisa nás provázela celých 15km. Férovej autobusák nás vyplivnul s úsměvem poblíž Rimini přímo na autostrádě na Bolognu. Stopneme ráno jinej taxík. Byla tma a první křoví ve svahu pod dálnicí bylo naše. Padla poslední konzervička paštiky s chlebíkem a vyžahli jsme celou poslední meruňku a pošmajchlovali se. To se krásně spalo. Ranní slunce nám protřelo oči a před námi až k obzoru jen dálnice, travnatý svahy a překvapivě jedna z nemnoha skupin keřů byl náš azyl. Ještě, že nás nevysadili na holinách.

Štěstí neopouští bloncky a fajnová německá dvojice nás odvezla až za Innsbruck. 

Rekapitulace : 2.850 km stopem za 7 dní - od Ne do Ne. Zkuste to taky.

Byl to podivuhodnej kvas porevolučního osvobozování mysli a řada parťáků na stopu z nás měla upřímnou radost. Viděli chudý, ale slušný bratry a ségry. Navíc zamilovaný. Nezřídka nás pozvali na svačinku nebo obdarovali nějakym užitečným menším prezentem, aby neurazili. To byly časy.

(22.-23.8.2016)

 

 

 

 

(+ mapa stopu? Nebo Koloseum?)



Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + šest ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
zpátky   
1 2 3 (4)
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter