Ano vím, proč jim naslouchám.
Proč nezavřu tu prodělečnou půjčovnu masek
s peříčky šimrajících nadějí.
Na chvíli berou místo v hlavě mým samotám..
Přesto nikde dlouze nestavím. Možná na podzim. Nebo napřesrok.
Nemám pevný jízdní řád.
Nakonec co čekat od holky s korálky rozházenými po zápěstí.
Zoufalá souznění jsou příliš mělké koleje,
ve všech jazycích mi připomínají farností chlad
a přeslazené mátové koktejly proti prázdnotě rozchodů.
Já do těch míst raději
stavím si figurky.. v širokém rozpětí.
Domino efektem,
po těžkých nocích,
k zemi je posílám špičkou prstu.
Vázaní v červené kůži zůstanou ještě chvíli v paměti,
ale nemůžu s nimi usínat. Prostě nemůžu.
Nejspíš chybí nám společné těžiště..
anebo možná už je to jen ve mně.
Snad v jiném těle je tě to správné množství,
co k zážehu je nezbytné..
Tmou připíjím
všem dlouze čekajícím na stejně nemožné.
Salud! Florentino Ariza.
|