Přítomnost je otevřené pobřeží,

kde do kostí ryb se racek chechtá.

Rozmarům počasí čelíme tu každý sám.

Zranitelní

někde blízko stále jsme si,

snad protékám tvým územím

.. až příliš chráněným.

Jako kruhy na vodě

kolem sebe tančíme.

Dotýkáme se , vzápětí mizíme

a hladina dál zůstává neklidná.

Když sezóna bouřek nepřechází,

můj život ztratil jízdní řád.

Možná nepřítel

z času stane se,

když nemáš mu co nechat

v misce u dveří.

Některá slova neuměla bych už vyslovit..

Zkřehlými prsty píši ti je do dlaně,

tam kde kvete Lunaria rediviva.

Chceš-li, můžeš jít. Já zapomenu cestu.

Že ve mně navždy uvízl jsi
přece víš.

Však budoucnost je dámou nejistou,

u pasu má klíče k zámku hrůz i lunaparku nadějí.

Vstup jen ty, kdo se odvážíš..