Ach
být přírody poustevnicí.
Před očima čarokraje ,
rána bosých nohou
co brány luk otevřou.
Nebe nade mnou.
Vítr volnosti co ve mně hladí
záhyby myšlenek
jak sukni vyžehlenou i roztočenou
podobnou paraplíčkům z Cherbourgu.
Boží miska plná jasu k snídani.
Peřiny na bidle v sadu vypráví…
o noci plné něhy
prostoupení v každém pruhu kanafasu.
Hlasu co šeptal…miluji.
Rtů vánek,
když čechral spánek ženy.
Nejobyčejnější z obyčejných smrtelnic.
Ach
být života malířkou.
V dlaních ovoce rozvoněné
jak paleta před dotykem štětce.
Lehce, lehoučce obejmu sten rozkoše
a na ploše plátna rozvine se duha.
Nůž zakrojí do bochníku chleba
…všedního dne.
Láska a naděje nebledne.
Zůstává v pohledu.
Jdu.
Zaklepu…
na dveře pravd v srdci blues.
Ach
být lásky tanečnicí. |