Dějství Třetí: Čekání

Sychravé počasí bylo už několik týdnů. Maso a fazole pouze ze studených konzerv. Zřídka kdy se poštěstilo a v některém pouličním krámku nebo v opuštěném bytě, pokud dům vydržel bombardovací nálet, se našlo něco jiného k zakousnutí. Města byla větčinou v plamenech nebo už zčernalá a doutnající. Kdo neměl hadr přes ústa, tak zvracel na každém rohu z toho zápachu rozkládajících se mrtvol.

“Tahle válka byla horší než peklo a smrt byla vysvobozením. Vojákovi řeknou: tu máš pušku a tam je nepřítel, střílej. A ty se na nic neptáš a jdeš a střílíš na vše co se pohne, protože není čas přemýšlet kdo nebo co se tam ve předu v dýmu a v plamenech pohlo. Když nestřelíš ty, tak on střelí tebe”, šly myšlenky hlavou desátnikovi Hansi Mellrowovi, “ My tu odvádíme sakra špinavou práci za někoho kdo si sedí v teple u krbu s burbonem v ruce a hraje šachy s náma v evropě. Nechápu proč nechali Hitlera ať si dělá co chce tak dlouho. Už dávno jej mohli zastavit. Na wallstreetu v chaosu se určitě někdo směje a tře si ruce spokojeností nad výdělky ze zbrojního průmyslu. Ale co my obyčejní, kteří jsme se chtíc nechtíc rozhodli pomoct zamořené evropě od toho magora.  My tu akorát pochcipeme a to není jisté, zdali spojenci vyhrají. Spojenci... pche... 6 let spokojeně jen seděli a koukali jak hákový kříž kosí evropany.”

Hans se krčil po levé straně pod oknem a snažil se zahlédnou snajpra v okně naproti přes ulici v posledním patře. Teda pokud se těmhle troskám dá říct dům nebo okno. Větčina zdiva a střech se válí dole v ulicích. Po pravé straně okna v rohu místnosti se o zeď opíral vojín Herold Darnell. Tenhle chlap je prapodivně stále klidný. Balí si cigáro z tabáku, který vzal jednomu SS nebožtíkovi ze saka. Oni tady sedí a Hans se snaží sejmout toho němčoura naproti. Poslední zprávy z velitelství byly, že maj držet pozici a dočistit město. Prej posily jsou na cestě. Město bylo tiché. Občas z dálky zazněla střelba, ale to spíš jen doráželi polomrtvé hákovce.

Sedělo jich tam celkem pět. Hans, Herold, Victor, Buzz a nějaký zraněný holanďan. Vypadá to s ním zle. Victor je takový tichý, moc nemluví, v očích je mu vidět potlačované zoufalství, ale také odhodlání střílet za Zprávnou Věc. Buzze nikdo z nich před tím neviděl. Byl z jiné divize, která se nedopatřením rozdělila. Část pokračovala dál za město a menší část uvízla tady, takže nás podporují.

Herold zrovna dopovídal svůj životní příběh, který ho zavedl až sem. Potáhl kouř a zadíval se na Victora. Victor ucukl pohledem a odvrátil hlavu zírajíc dírou ve zdi do dvora. Smrákalo se. Herold zase potáhl a otočil se na Hanse stále vyčkávajícího na příležitost až hákovec vystrčí hlavu.

“ To máš teda štěstí, že jsem ve válce a ne tam u nás. To bych tě zabásl hned. Takové přiznání k trestnému činnu je lahoda pro uši každého detektiva”, promluvil k Heroldovi aniž by odvrátil zrak od cíle. Herold opět natáhne tabák do plic a zeptá se:

” Ty jsi jako polda jo? Hej, Hansi, a proč jsi tu ty? Proč nesedíš někde tam v kanclu s kafíčkem a koblihou ? A krom toho..”, potáhl mrmel a poslal jej na hromadu cihel před sebou,” není náhodou Hans německé jméno?”

Buzz ssebou trhne, vzpřímí se a namíří samopal na Hanse:” Cože? Ty jsi němec? To si z náš děláš srandu nebo co?”

Všem zatrne, když vidí zmateného Buzze mířícího na ně.

“Hej, hej, hej, hlavně v klídu, dobře?!!”, vyskočí Herold a s rukama před sebou se snaží uklidnit Buzze, ”Polož to sakra, to nás chceš postřílet ?!! Dej to kurva dolů !! Nemyslíš, že kdyby byl nácek tak by nás už dávno odpráskl ? Tak v klidu, kámo !!”.

“Jo, je to německé jméno, ale jinak se vyslovuje. Rodiče mého otce se jmenovali Helbigovi, byli němci. Odcestovali za moře, tak jako všichni tenkrát.”, začal vysvětlovat Hans a přestal dávát pozor na střelce.

“Tak to jsi vlastně udělal výlet domů, co?”, Heroldův sarkasmus byl jak kudla do zad,

“Jo, výlet domů, dalo by se říct. Jestli ale tohle má být domov, tak už chápu proč děda odjel.”, zazněl výstřel. Kulka prolítla oknem a zaryla se do zdiva kousek od Buzze.

“Kurvadrát, to bylo těsně...”, zaklel Herold.

Všichni se přitiskly ke zdi a podívali se na Buzze, který měl vytřeštěné oči. Zazněl další výstřel. Herold chtěl varovat Buzze a říct mu, aby vypadl od té zdi, ale stačil jen zvednout ruku a promáchl právě v okamžiku výstřelu. Těžké ticho nastalo. Buzz se svezl k zemi. Tato kulka ho vyprovodila z pekla.

Hans okamžitě vystřelil do horního okna a pak mu došlo, že němčour musel změnit místo. Pravděpodobně sešel o patro níž, jinak by nemohl trefit Buzze sedícího v místnosti dál od okna.

“Kurva, kurva, kurva!!! doprdele!!! ”, klel Herold. Proběhl k Buzzovi, chytl ho za mundur a odtáhl ho do vedlejší místosti. Byl na místě mrtev.

Otřel si ruce od krve o kabát a snažil se zabalil si další cigáro roztřesenýma rukama. Bílý papírek vpil krev z prstů jako růž barové šlapky. Vrátil se na své místo k oknu.

“Zahoď to sakra!! Ten kouř prozrazuje kde sedíš, to chceš být na další na řadě !?”, řval po něm Hans. Herold nehnul ani brvou a tahal dál.

“Takže jsi němec po fotrovi a jak to, že máš americké příjmení?”, pokračoval Herold. Hans chvíli mlčel.

“Když se otec oženil a začalo se povídat o Hitlerovi a válce, nechal změnit příjmení na Mellrow, příjmení od mámy. Nechtěl, aby se na nás pohlíželo jako na Hitlerovi vztoupence”