Jak snadno padá z nohou písek v záři Slunce vytváří sypký vodopád já ve stínu spásonosného slunečníku vypadám jako obalený strouhankou haha na deštnících plastová sláma vše je tu modré či hlinkové roztržité názory světla všude se vzduch otřásá po inspiraci zvukem za čas kdy se vlna stihne dopotácet ke břehu potkat svou sestru osvěžit ji vodou a pak ta vodní duna zmizí aby ji nahradila další z nekonečného cyklu pěny s trochou soli která se mi pořád na vlasy lepí ale mě to nevadí vše je tak klidné- -divoké svou přirozeností- dávám všemu názvy definice jsou už jen krabičky jež se ztrácí ve vlnách jedna po druhé a rozsypávají se v křemenný prach.
| 
