Byl o patnáct let starší než ona. Žil se svou stařičkou babičkou, o kterou se obětavě staral. O ženy zájem neprojevoval.

Řídil tramvaje a ona je uklízela. Vídávali se ve vozovně, oba osamocení samotáři. Ani on ani ona neměli svoje přátele.

Jednou ho přirozeně nenuceně oslovila a s prostotou jí vlastní mu nabídla, jestli to s ní nechce zkusit.

Odmítl ji. Její reakce ho ale překvapila. Se stejnou přirozeností, s jakou se mu nabídla, se podivila, proč odmítá něco, co ještě neokusil. Byla přímá a vytrvalá. Jejich vztah skutečně začal.

Ona, se silně vyvinutým smyslem pro tělesné požitky, živočišně toužila po intimních něžnostech. On se jim ale bránil. Ještě nikdy neměl sex se ženou. Bylo mu třicet pět let.

Po nějakém čase jejího stálého naléhání jí svěřil svoje tajemství. K erekci ho mohla dovést jen představa dívky, která trhá, ničí, jeho bundu. Spíš než představa té dívky, představa té trhané bundy.

Stalo se mu kdysi, v dětství, že byl zamilován do děvčátka, to děvčátko mu jednoho dne jeho bundu roztrhalo a pošlapalo. Pokořen a ponížen děvčátkem, byl pak ještě potrestán svými rodiči.

Sexuolog konstatoval příčinu komplexu, na jeho vyléčení už ale nestačil.

Byl nezvykle horký jarní den. Projížděli pomalu lesní cestou, otevřenými okny staré škodovky vdechovali omamný vzduch, nabitý smyslnými výpary přírody, rozdychtěné touhou množit se, splynout v rozkoši jarního smilnění.

Oči obou, aniž by oni sami při tom pohnuli hlavou, hledaly po kraji lesa vhodné místo.

On, navzdory horkému dni na sobě svoji bundu, křečovitě svíral volant.

Ona svírala v prostorné kapse volných kalhot starobylé nůžky z šuplíčku singrovky jeho babičky.

Vzrušeně dýchali erotikou nabitý vzduch. Vůz rytmicky drncal po hrbolaté cestě. Cítila, jak ten rytmus na ni působí.

V stejném okamžiku zahlédli to místo. V polostínu, uprostřed vysokých borovic, lože z mechových polštářů.

Zaskřípěla ruční brzda. Ten skřípot pronikl jejich těly.

Mlčky se vyzul z bot a ponožek, následovala ho. Vstoupili bosí do mechu.

Začala ho zezadu vysvlékat z bundy. Tělem mu projel osten vzrušení. Namáhavě udělal ještě pár kroků, k vysoké borovici. Otočil se, opřel se zády o kmen mohutného stromu a pomalu se sesunul dolů do mechu.

Svlékla se. Stála před ním, osvobozena od svého oblečení, široce rozkročena v slunci.

Klekla si do mechu, jeho bunda ležela před ní. Oběma rukama pevně sevřela nůžky, vyzdvihla paže vysoko nad hlavu a bodla. A pak znovu a znovu, čím dál divočeji. S vlasy na zdvihajících se a zase klesajících ňadrech, znovu a znovu zarývala nůžky do látky jeho bundy.

Byl téměř bez sebe, poprvé vzrušován ne představou, ale skutečností. Chtěl vstát, obejít ji a pokleknou do chladivého mechu za ni, nemohl se ale pohnout. Sténal. Sténali oba, vzdáleni jeden od druhého, a přece už navždy spojeni.

Odhodila nůžky a začala bundu vší silou trhat rukama. Zvuk trhané látky přiváděl ho do extáze. Vzala bundu do zubů, po kolenou se k němu přiblížila. Volnýma rukama odhalila jeho mužství. Rozbodanou a potrhanou bundu navlékla na své rozpálené tělo. Zastřenými zraky vpíjeli se jeden do druhého, dosedala do klína svého milence, splynuli. Muž a žena, zachráněni před odsouzením k samotě.

Když jsem je viděla naposledy, čekali, šťastní, svoje třetí děťátko.