|
Staroměstské náměstí 5.7.2000.
Jak jsem se prodíral
nekonečným turistickým davem
zmocnil se mě náhle palčivý pocit...
...dokážu ještě vnitřně dojít k závěru
že každý život jedince
má svou neopakovatelnou cenu ?
Ve vlastní i cizí bezvýznamnosti
pro mě v tu chvíli
jen jinakost obličejů
nabyla nepatrné hodnoty
a až ve večerní samotě u řeky
se mi hlavou začaly hemžit představy
o různorodých osudech každého z nás
ale vyjádřit je slovy na papír
by bylo asi stejné
jako stoupnout na hromadu kamenů a říct
jak mě ten či onen šutr
v množině svých spolunocležníků bodl
nicméně
občas si alespoň kladu otázku
proč mě to ještě láká.
|
|
|