Kadibudky
Tajná sms, přeju valentýnský úspěch, nemám nový mail...
Plácám se od pólu k pólu, mužský magnetismus do nekonečna ve mně vyvolává napnelismus. Proč peroxidový blondýny s umělýma kozama, permanetním make-upem, krvavýma nehtama jsou šťastně zadaný a normální holky nešťastný?
Měla jsem hluboký výstřih a sukni, kterou jsem měla s tebou na plesu, červený víno, kolu. Říkali, že mi to strašně sluší. Když mi Jana na talířek dávala suši, přišel Dalibor.
Pozdravil, s Janou se seznámil, dotkl se mého ramena a víc se s námi nebavil...
Ten druhý byl v hale, tvářil se tajemně, když mě viděl. Usmál se, zavrněl, pozdravil a zmizel...
Bála jsem se konfliktu mezi nima naprosto zbytečně. Je nedělní večer, sama jsem a píšu tobě konečně.
Včera jsem zvládl rekordní počet pochůzek. Zařídil milión a půl věcí. Finálně jsem si potvrdil, že k mikroskopu, ke kterému mě za boha nechtěli pustit, proudí davy nýmandů. Inu stranická disciplína musí být. Jsem nasrán opět na maximum.
Nebuď nasrán. Mě připomeň si, jak se v sračkách stále plácám. Až ucítíš pracovní tlaky a zavalí tě další hovna, vzpomeň si, kde jsem zrovna:
ve třídě Bajaja bojující s mnohohlavým drakem spáruju na tréninku se svým právníkem platím pokutu za špatné parkování
Sraní je všude kolem s vohnoutama, vohnoutkama, zmrdy a zmrdama, s debilním ex, policajtama, i tajným zdrojem...
Máš pravdu. Ale kdybys hledala dalšího křivého, zamindrákovaného obšourníka - jsem tu pořád ještě JÁ!!! Zítra se půjdu nechat opíchat na chřipku. Jak to máš s časem, ale ty vlastně pořád trénuješ, co...?
Život je jako kadibudka. Některá smrdí do dálky, jiná je vyčištěná...
|