|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Stékajíce z etherných datových toků shledal své bytí Bohem průměrně zábavným trávením času plynoucího mimo meze obzorů tvořených ježatou kukuřicí naležato odleželou pod železnou zákonitostí míjení trvajícího. Pod smrkem ponechal sobě pomník u podoby mocné vrstvy trusu z řitě Boží. Sílil a mocnil se s přibývajícím počtem shlédnutých epizod, odcházeje od smrku směrem k batohu průhledným vzduchem jako noc rostl co do svobody, odvahy a naděje. Tu přinášel světu jako květinu, jako hovno, jako příslib a jako odevzdání. Svá slova nechám sladce se rtů téct jako víno z měchu mezi Skyllu a Charybdu pysků tvých, ó Markéto nevýslovného pokoření mého, netoužím po ráji. Pusť mě, prosím, dovnitř – mám tam nedojedený chléb s cibulí, nebejasná. Vzdychám po tom jen lézt řití tvou až do nebes, být jako Bůh, sám a ještě víc přese všechny meze poznávat, kde věta se lomí k novému významu, kde ustávám svým proudem svlažovat zem, kde pokradmu vtípek přihazuji ku obveselení nejmoudřejších z diváků: samá práce a žádné chlastání dělá ze mě nudného vrahouna. Skrze světlé lesy nenávisti, po lukách zpěvné jarosti, údolím chladivé rosnatosti přichází ku Kampflandu. Zapamatoval jsem si jednu pasáž: „…lemována jest… že mé jméno je Bůh.“ Nebo tak nějak, nejsem si jistý. Můj otec však byl tesařem, přináším slova a desky Nové smlouvy, plamen a meč a sekeru boje. Naše chtění nikdy nevyhasne a věčně spaluje. Věříte tomu? Voca me cum benedictis. Táhnout Evropou a kosit Belgičany! Praštit maníka po levici, pravičáka tiež. A být zpoza pahorku zarostlého vrahem sám sobě trávou. Já jsem váš Pánbů! Modli se ke mně, Jamesi. Když pak uviděl vozy, vylezl na střechu jedné dodávky a děl: „Blaze bláznům, neb jim patří království pozemské. Jim a jen jim náleží dary mnohého jejich pachtění pod sluncem, jejich bolesti a žal jsou tím, co nám radost činiti bude. Zatím však oni jsou páni Kampflandu a svých peněženek a proto klaněti jim se budeme v patřičném předklonu, neb plivati na zemi jest zakázáno. Blaze posměváčkům, neb oni jsou těmi, kdož dnes se smějí a tudíž nejlépe. Blaze nemírným, neb oni nevědí, kdy zpomalit, jim patří Kampfland nebeský. Blaze těm, kdož hladovějí a žízní, neb oni budou nasyceni a oškubáni a podrbáni a podbízeti jim se budeme, my, proroci Božího hněvu. Blaze nemilosrdným, neb jim slevy dostane se. Začínám mluvit, jako by mě provázela Síla. Blaze nečistým v srdci, neb oni nespatří svou marnost pod sluncem. Blaze těm, kdo nesnáší pokoj, neboť oni budou nazváni rebely, bohémou, revolucí srdcí zkažených od drog, sexuálních výstřelků a následování rock-popových vzorů svých na cestě do zásvětí v kloubech tvých, s dávkou do krve a do kalvy v sedmadvacátém roce tohoto našeho pozemského žití. Blaze těm, kdož jsou pronásledováni pro násilí, neb jim se dostane obušků, bičíků a okovů a to vše zcela zdarma – volejte ihned. Jo a dostanete nejnovější hity naší punk-rockové hvězdy, jíž Evou a Vaškem zvou. Blaze vám, když vás budou chválit, neboť vyměšovat bude vám bez zácpy a průjmů, neb vám patří Kampfland nebeský. Radujte se a jásejte, neboť vám se dostane splněného Snu.“ Seskočil, sekeru tasil a přes Saulovu snahu o zmírnění hněvu jeho, vstoupil do Chrámu a shazovat tělo Páně z regálů počal. Tu zlořečili jemu děvky Kampflandu, on však tím víc nechtěl poskytnout interview pro agenty Dvou atomů kyslíku. Hleděli na něho a divíce se pravili muži i ženy i děti: „Kdo jest on? Kampflandu se protiví, oděv jeho volným a bělostným zdá se být a sekerka jeho má design mistrů z Edómu. Není to ten Pomatený? Není on snad Nový?“ Chrámová stráž jej jala a do zadu vedla a chlupatým oddala. A tu jej vedli k panu presidentovi. A pan president četl sobě po obědě jak robě knihu svou z proroctví o světovém klimatu sestaveného. Otázal se jeho: „Ty jsi ten Nový?“ Odvětil: „Ty pravíš.“ „Proč jsi narušil zbožoslužbu v mém chrámu v S? Lidé mírní a mírně vtipní a mírně radostní oddávali se mírným radostem svým a za ně platili mi, tys však posvátnost Kampfu narušil, mé opice znepokojil, jim v ruce upadl. Máš to zapotřebí?“ „Můj supermarket není z tohoto světa, říkám jemu Nebe.“ „Což nevidíš, že šťastni jsou? Proč to musíš kazit?“ „Nemohu za to, Vaše Volná Ruko, jsem od malička na hlavu padlý. Slyším hlasy a kroky. Stále mě pronásledují a říkají, že já jsem víc než konzument a víc než producent a víc než součást systému a víc než sám Systém, ba víc než sám Chrám Kampflandu. Praví, že já jsem ten Nový, kdož prohlédne Vaši hru. Že jsem Syn boží, Bůh sám. Jsem si odporný a nejradši bych je ukřižoval, všechny ty proroky, kteří jati milostí vyřvávají na parkovištích, že Coca-Cola a Pepsi jedno jsou a že na Měsíci nejsou vůbec žádné stopy a že Nový se blíží, že bude zničen, aby mohl porodit sám sebe, aby byl koncem i počátkem nového Kampflandu na nebesích.“ Tu okázal se jeho mr. president: „Chceš dělati pro nás kříže?“ „Šlo by to jednou, šlo by to?“ Ale Klaus děl: „Ne, myslím, že ne.“ Tu On labilně pravil: „To není pravda! To nemůže být pravda! Jsou to lži, samé lži a všechno je lež!“ Bůh otázal se z trůnu svého: „Co je pravda?“ A dal Ježíše zbičovat. Pak přivedl jej zmordovaného ke kasám v Kampfu a děl: „Hle, ten, jemuž nejsou naše reklamy dost dobré. Ten, jenž chtěl být alfou i omegou. Ten, jenž sliboval Fušál a dal vám jen svůj seznam pro prádelnu. To je ten Nový? Věříte jeho nabídce, nebo naší jistotě desetinásobku? My jsme mezinárodní řetězec, ale kdo on je, že se protiví řádu Konzumu? Je snad lepší než vy jen proto, že se domnívá, že není „pouhým“ konzumentem? Kdo je víc než ty, náš milý, prostý, bezproblémový, postmoderní zákazníku? Co on přináší? Bolest přemýšlení, zdlouhavost analýzy a bezvýslednost syntézy. Je to, to co chcete, panstvo?“ A oni vesele volali: „Jménem lidu zvedáme ruce, aby on byl z Partaje vyloučen! Jménem lidu voláme vesele: vpřed zářné zítřky! Jménem lidu: pryč s proroky! Jménem lidu: smrt!“ A jeli domů s nákupem. Mě však jejich zdvižené ruce, ten Kampf, kde se zvedají ruce, odsoudily k patnácti letům v uranovém dole. Plivali na něho a láli jemu: „Proč nezachráníš sám sebe?“ Ale on pokoušen byv od Satana sestoupil z kříže a šel nakupovat jako ostatní. Rouška obestřela oči jejich a třetího dne Spasitelem prohlášen byl a šla o něm zvěst po všech regálech světa až k pokladnám. Když on pak uviděl Nebeský Jeruzalém se vší tou nákupní plochou, jal se litovat svého pokušení. Prozřel, že mohl být Novým, že byl schopen prohlédnout, že mohl spatřit světlo světa, ale neměl tu odvahu, stát se sám sebou, sjednocením, Bohem a člověkem, pravdou a lží, tím, kdo smí kadit.
Stéká ploty utkanými z věčnosti, už tuší, že jméno jeho je Bůh.
|
|
|
