| A teď honem, než skončí večer, začne ráno, vstane slunce, přijde zima, honem něco dělej, dokud tu jsi, dokud kamna hřejí, dokud posloucháme, dokud očekáváme, dokud dychtíme, dokud žijem, dokud dýcháš, vyprávěj, na co právě myslíš, co se ti honí hlavou, co chceš zachytit, co je už málem pryč, za rohem, ztraceno, říkej slova, která ti přijdou na mysl a jimiž myslíš, že dojdeš milosti, od kterých očekáváš zjednodušení a vysvětlení situace, zarovnání nesrovnalostí a vyrovnání účtů, nadechni se a dělej, není čas otálet na kraji propasti, která se na nás řítí vesmírnými dálkami nesmírnou rychlosti neodvratné nicoty, chyť za pačesy příležitost, sdělit to, co tě vyjadřuje, můžeš mečet jako koza, bučet jako kráva, nebo psát dramata, dělej však, jdi a neotálej, spěchej s láskou i nenávistí, jsou ti v patách a inspirace prchá před tvým chtíčem, múza se touží vymanit, obejmi a drž, nepouštěj, není čas, hledej cesty, zkratky, urychluj, žij, jak se sluší na toho, kdo neví dne ani hodiny, nezapomeň na ponížení a bojuj proti nebesům a chňapej, buď hladovým psem, vždy znovu toužícím a znovu zpráskaným, tvá touha je jediné co máš, ber i když nedávají, bij se, jak nejlíp můžeš a něco nám o tom pověz, jak umíráš v honbě za pochopením, jak nalézáš sám sebe na troskách sebe sama, jak ztrácíš, abys nalézal, napni zrak jak v Máji do neskončena, zemřeš mladý nebo starý, na tom nesejde, zemřeš a nic tu nebude, co bys vnímal odumřelými smysly, proto neustále sleduj, vnímej, poslouchej, analýze podrobuj a syntézou vyráběj svět, jak se ti jeví a žádný jiný a přitom ber zřetel na to, že jsi jedním z tisíců, milionů a miliard, že ses ještě nenarodil a že už jsi mrtev a jiní se na tobě přiživují tak, jak ty na ramenech titánů, na které bezostyšně vylez a rozhlížej se jako by bylo ráno před posledním stmíváním, semel realitu do salámu a prodávej ho těm, které jsi semlel, nabízej jej na nárožích a řvi do světa na cos přišel v mlýnici, co se ti zrodilo v koudeli, co jsi zahlédl z těch nevýslovných obrysů, řvi a zařvi ať je tvůj konec taky nějak zajímavý a hlavně dělej a nenáviď sám sebe a nikdy nebuď spokojen, rozervi se na kusy, zemřeš řevem jako lvím, servi svůj šat a podpal alpské stavení, dobytek je třeba vyvést a vyčistit chlév, jdi bosý sněhem a po hladině jezera, nešetři houbami, nešetři radostí, miluj a budeš nenáviděn, nenáviď a budeš milován, nech se odvézt, odvléct, zavřít, přikovat, vzdoruj do poslední kapky a pak tě němý indián udusí polštářem jak v tom filmu od Formana, jak v té knize, kterou se inspiroval, buď vždy pln a stále dychtivý, nenasytný v touze a zranitelný v lásce, tvá duše není věčná a co na tom, že nevěříš v Boha, jak bys mohl, když víš co víš, tak nám to sakra pověz a dělej, chcem vědět, co víš a co je tam vpředu, tam, kam dohlédnou jenom někteří, ti, kteří obcují s těmi křehkými pannami a jsou jimi oplodněni, aby oplodňovali lidstvo, aby emanovali z říše idejí do světa omylů a každodennosti, do světa aut a internetových dálnic a informačních záběrů a povinných rituálů, globálních problémů a globálnějších trivialit, nenechávej si pro sebe, co ti poví, co z nich vytaháš a nasaješ, jsou nepoddajné, chyť je pod krkem, budeš-li muset, líbej divoce a mlať hlava nehlava, vezmi jim kus tajemství, těm krásným pannám, co jsou tak vzdušné a prchají jak vítr prérií a hlavně dělej, cítím své trouchnivění, shnilé maso, prohnilé útroby, opadající omítku, únavu večera, klížení očí, vyprávěj, cos viděl, co máme vidět, co nikdy neuvidíme, na čem se nepopasem, co ztratíme aniž bychom to kdy vlastnili, pověz mi to cestou do postele, svleč se, ulehni, ber a dávej, udav se rozkoší, dělej.
|
