DÉŠŤ

Tichou hudbu slyším,

co to jenom je?

To déšť si tu prší,

jeho hudba bubnuje.

Déšť – očistná koupel chodníků,

v lampách se světlo tříští

a stéká blíže kotníkům,

kapka co kapka ve vteřině příští.

Prší – déšť bubnuje a já nechci domů,

trávu, listy ve svém taktu laská,

voda stéká i po kůře stromů

a s deštníkem lehce tleská.

Velká mořská bouře zuří,

když tisíce kapek klouže,

ve svém pádu se zanoří

na silnici ke dnu louže.

Ta symfonie mizí ve tmě

na útržcích větru

a nechává tu jen mě.

Je zas ticho

a z tanečního parketu odešel déšť.