šperky a cukroví
a prázdné lanoví
a plachty do větru
ať letí koně rtů
za láskou ku břehu
…
Lodivoda nikdo nespatřil
už dobrých několik hodin
Plavba je naslepo
jen tak lze najít zemi
soumrak se blíží
a starci kteří neztratili duši
mávají lucernami do noci
a všichni kteří
věřili Columbovi
svou lásku teď opatrují
na přání těch ostatních
přišel kněz
a počal zpívat žalmy
aby upokojil srdce kosatek
za světel si pak obnažují hrudě
a v mořské pěně
volají písní
aby
ta slova k jeho ženě
spěla po větru
uprostřed této noci
jen pro zpřežené hřebce
daleko ku břehu není
pohlédni kupředu
do zoufalství
tak blízko útesům
koráby hledají cestu k pobřeží
|