|
|
|
|
|
|
|
|
|
jafa (Občasný) - 30.11.2009 > Gramatický rým "žil-opustil" by ti možná někdo vytknul jako poněkud nudný, zvlášť takhle na konci. Mně tu tahle prostota zvlášť nevadí. Co ale nudné určitě není, je to houpavé opakování verše - ani průběžná překvapivost významová: pozitivní přijetí bolesti, které je v tom textu tak homogenně (a tím pro mě věrohodně) rozpuštěné. Zakotvení versus houpající se loď je myslím taky čistý nápad. Vůbec to slovo "zakotvení" je použito dobře, zdá se mi.
Zkus si přečíst si Reynka, jestli už není Tvůj oblíbenec, připomíná mi to jednu jeho básničku, která má taky málo motivů, vlastně tam není víc než konkrétní popis světnice - a taky jsou ty prostory zároveň symbolické (bezpečné "uvnitř", ohrožující "za oknem venku") ... a taky je za tím cítit skutečná zkušenost, bolest.
Ještě mě napadá, jestli neznáš obč. sdružení Podané ruce?
| | | <reagovat |
|
|
|
| kolohnát (Občasný) - 28.11.2009 > miroslawek> mylsím, že se s tím právě moc neperu.) tyhle verše ze mě čas od času prostě vyplujou najednou samy, ani o nich moc nepřemýšlím, nejsem zorvna kombinátor, nebo veršotep... je to hodně o zkušenostech myslím, pro mě je to vždycky skoro až mystické rozpoložení, svátost okamžiku, exiafnés-okamžitost
ale to jsou horzně vyjimečné a vzácné chvíle, málokdy přicházejí, ale když už přijdou tak se je snažím využít
snažím se jenom říct jak to cítím, nebo že si toho docela vážím, těch chvil, ne té poesie, ale ona je jeden z mála rychlých prostředků
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|