Perníková balada

Šel po lese a uviděl, jak tam leží méďa,
ptal se po jméně, že prý je to Béďa.
Hmm, to jméno zní mi k tobě dobře,
na oplátku mně můžeš říkat Kmotře.

Zděsil se Béďa: Snad ne Kmotře mafiáne...?
Cha cha, to ne, ale Kmotře Fabiáne...!
Později přišel méďa s nápadem:
Co založit firmu, Béďa a Fabián?
...a prodávat můžem třeba marcipán...

Začali spolu v cukrářském oboru podnikat,
Kmotr Fabián přestal před prací unikat.
I pro Méďu skončilo lenošení a místo lehu
začal vybírat plástve včelího medu.

Obchod rozjel se jim jako po másle,
zanedlouho otevřeli další obchod v Praze.
To ale bylo proti srsti tamějšímu perníkáři,
napadlo ho, že by mohl ukrýt bombu v jejich trakaři.

Jak svůj čin rozmyslel, tak i vykonal,
když stál Béďo-Fabiánův trakař před obchodem,
ručně dělanou bombu do něj zahrabal.
Naštěstí špatně načasoval její estetickou rozbušku,
byl viděn, bomba vybuchla a on dostal od Bédi přes držku.

Béďa a Fabián vzali perníkáře do vazby ve svém sklepě,
při výslechu ze začátku tvářil se značně sveřepě.
Nicméně po dlouhém úsilí dostali z něj důvod jeho činu:
Odstranění konkurence uvedl jako příčinu.

Dali hlavy dohromady a dohodli se na tom,
že konkurence trhu prospívá,
není dobrý monopol, jako má například Telecom.
Uzavřeli příměří, co se fyzické likvidace týče,
mír stvrdily vzájemně věnované perníkové klíče.

Pokračovali v rozkvětu perníkové profese,
dvě firmy šly všem k duhu, už bylo také načase.

Pro mého kamaráda Méďu ;-)