Pohlednice z Anonyma

Viděl jsem Paříž v odlesku měsíce
a ten byl stínem tvých
rtů.
Možná i Seina
a v davu malíře,
malíře tvých pocitů.

Pil jsem víno;
rudé jako slunce,
záchvěvy tvých polibků,
když skláním se nad nebem
a letmým pohledem postrádám věřící
pro příběhy bez konců.

Cítil jsem vítr svěžest tvé nahoty,
když opilá přicházíš -
ze snů -
zbytků své prostoty,
nahá a spanilá.

Jako Paříž !!
Křehká, něžná - Bez jména.